ŘEČ BAREV, ŠKOLA BARVY JANA POHRIBNÉHO, 4. DÍL

Nošením dříví do lesa se zdá jistě být tvrzení, že barvy jsou přirozenou součástí našeho života, prostředí, které nás obklopuje atd. a příliš o nich neuvažujeme, stejně jako o tom, že dýcháme nebo slyšíme. Jejich vlivu na naše jednání, psychiku, emoce si všimneme teprve ve chvíli, kdy jsme vystaveni nějaké situaci, kdy barvy hrají důležitou roli, ať již v našem rozhodování, co máme udělat, nebo v pocitech situací vyvolaných. Marketingové průzkumy navíc tvrdí, že až 90 % vizuálních informací, které k nám přicházejí, jsou spojeny s barvami. Jak kdysi prohlásil slavný psychoanalytik Carl Gustav Jung: „Barvy jsou mateřským jazykem podvědomí.“

Již v úvodním dílu této školy zmíněná mochomůrka, či zbarvení některých živočichů (žlutočerné pruhování některého druhu bodavého hmyzu, některé druhy plazů, obojživelníků, šelem atd.) poukazuje na jednu ze základních funkcí barev – barvy varují. Podobně člověk používá barvy k varování před možným nebezpečím (např. varovná signalizace na přejezdech, před přechody chodců, označení kluzkého povrchu apod.). Nezdravá barva kůže, zblednutí, modrání v obličeji atd. mohou být varovnými znaky zdravotního kolapsu člověka.

Vlakové nádraží v Opavě

Světelná signalizace na křižovatkách, plácačka v rukou výpravčího či policisty je typickým příkladem, kdy barvy přikazují. Na červenou: „stůj“, na zelenou: „jeď“. Obdobně modré světlo majáčku aut policie, záchranné služby, hasičů i těch, kteří občas zneužívají postavení veřejného činitele, upozorňuje ostatní účastníky silničního provozu, aby těmto vozidlům dali výhradní přednost.

Dnešní složitá infrastruktura měst, úřadů, dopravy atd. se neobejde bez informačních a navigačních systémů, jejichž součástí jsou barvy, které informují. Mnozí cestující, zejména ze zahraničí, se v pražském metru neorientují podle označení tras A, B, C, ale podle jejich barevného označení („take a red line and in Museum change to green line…”). Barevně odlišené tabule, info systém různých institucí nebo dokonce barevnost interiéru (např. nemocnic, úřadů, škol), jsou mnohdy užívány k rozlišení jednotlivých úseků, sekcí a snazší orientaci v často identicky vypadajících prostorách. K závaznému užití barev, převážně dle mezinárodních konvencí, náleží zejména dopravní značky, kde vedle standardních varovných a příkazových značek je řada informačních, založena na stejném barevném principu. Také v domácnosti nám různé barevné displeje a kontrolky pomáhají k orientaci, v jakém stavu se přístroj nachází.

Na informační funkci barev navazuje bezprostředně barevné rozlišení. Samci bývají výrazně pestřejší než samice, aby přilákali jejich pozornost (u samic naopak, aby je nepestré zbarvení chránilo, zvláště když pečují

V tisícových davech přicházejí čínští turisté na největší náměstí světa Tchien-an-men, aby navštívili mauzoleum jejich vůdce a tyrana Mao Ce-tunga.

Na informační funkci barev navazuje bezprostředně barevné rozlišení. Samci bývají výrazně pestřejší než samice, aby přilákali jejich pozornost (u samic naopak, aby je nepestré zbarvení chránilo, zvláště když pečují o mláďata apod.). U člověka se pomocí barev v historii vyjadřovalo nejen rozlišení pohlaví, ale zejména společenský statut. Oděv vdané ženy od svobodné se často odlišuje i barvou a vzorováním. Například u beduínů, kde je nošení pokrývek hlavy nutností, rozpoznáte vdanou ženu od svobodné barvou šátku – modrý patří svobodné, červený vdané. V Chorvatsku je to jinak – vdané patří modrý, svobodné bílý. Růžová barva je považována za dívčí, modrá za chlapeckou barvu a často jsou děti do těchto barev také oblékány. Bez barevného rozlišení dresů bychom zejména při kolektivních sportech vůbec nerozlišili, kdo proti komu hraje. Životu nebezpečné by mohly být nesprávně nebo nijak barevně odlišené vodiče elektrického proudu apod.

Jinou formou barevného rozlišení jsou barvy, které reprezentují. Jak jsem již uvedl ve stručném vhledu do historie užívání barev, např. ve starém Egyptě „božská“ žlutá (zlatá) byla určena pouze pro faraona, v Číně zase pro císaře. Ve starověkém Římě byla za královskou barvu považována purpurová, která je dodnes v křesťanství určena vysokým hodnostářům – kardinálům, apod. Barevnost uniforem vypovídá často o příslušnosti k určité profesi a soudobý barevný „make-up“ i oblečení fandů našeho hokejového nebo fotbalového týmu zase o národních barvách, vycházejících z národní vlajky a symbolů.

Seonunsa je hlavním chrámem řádu Jogye korejského buddhismu. Zlatá patří Buddhovi, oranžová mnišskému řádu Jogye.

Příroda je opět úžasnou studnicí příkladů, kdy barvy ochraňují a živočichové jsou barevně přizpůsobeni svému okolí, aby je predátoři co nejméně viděli. Na podobném principu je založeno i maskování vojáků, jejich uniforem, které je v terénu chrání před pozorností nepřítele. Jinde nás barva chrání před účinky slunečních paprsků – jak víte, barva vedle viditelného spektra pohlcuje a odráží také tepelné IR záření. Nejvíce odráží bílá barva a tím také nejméně pohlcuje i tepelné záření. Nejméně světla odráží logicky černá, jež absorbuje nejvíce tepla – což sice není vhodná barva pro oblečení v horkém létě, ale optimální např. u solárních kolektorů na ohřev vody. Z tohoto pohledu je zajímavá i nedávno zveřejněná zpráva o objevu receptury na nové anorganické modré barvivo (směs oxidů yttria, manganu a india), které neobyčejně účinně odráží teplo a může být v budoucnosti ideálním nátěrem pro energeticky efektivní střechy domů a automobilů. Na rozdíl od jiných barev je tato směs světlostálá a snáze se udržuje než bílá barva. Výrazné barvy, jako žlutá, oranžová, reflexní barvy, jsou na oblečení používány zejména tam, kde má být člověk viditelný (na pracovišti, na silnici apod.) a tím chráněný před případným úrazem.

Jan Mahr, Synthetic Kelly, 2009 Nejen barevné triky supermarketů, jak učinit zboží přitažlivější, ale též působivé odkazy na významné osobnosti moderního výtvarného umění našel ve zcela obyčejných konzumních produktech Jan Mahr.

Barvy klamou náš zrak např. v supermarketech při záměrném nasvícení masa načervenalým světlem, aby maso působilo čerstvějším dojmem, nebo podkládáním nezralých banánů modrofialovým podkladem, takže působí zralejší a žlutší (viz princip barevného kontrastu, kdy barvy se vzájemně zesilují). Naopak v nemoc­nicích se zejména na operačních sálech pracuje v zelených pláštích, neboť zaschlá krev na nich nepůsobí psychologicky tak hrozivě, jako na bílém plášti. Špína je na šedém koberci méně vidět než na světlém nebo tmavém. Člověk oblečený do vhodných barev a slušivého společenského obleku, stejně tak do barevně „vyšisovaných“ a nepříliš udržovaných šatů, může záměrně předstírat své společenské postavení.

Obyčejně však barvy prozrazují, že někomu třeba chybí vkus, nedovede barvy sladit do vhodné kombinace nebo někdo chce svou křiklavou barevností na sebe upozornit, šokovat. Barvy ukazují leccos o našem temperamentu, zaměření, zálibách. Jak si také v jedné z následujících kapitol ukážeme, vztah k barvám a jejich psychologické působení je např. předmětem chromodiagnostiky a chromoterapie = léčení barvami, kdy určité psychosomatické stavy a choroby lze ovlivnit pomocí barev nebo alespoň rozpoznat příčiny disharmonie v těle.

Nebarevné neutrální tavené sklo jsem pro účely reklamy pomocí světel oživil barvami.

Není pochyb, že barva také prodává (viz kapitola v příštím díle Bez barvy to (asi) neprodáte) a zejména barevnému designu produktů se věnují nejen školy, špičková reklamní studia, ale je také součástí některých kultur a tradic (např. v Japonsku). Vedle funkce obalů rozlišit jednotlivé výrobky, je zde právě funkce upoutávky, lákadla, navození atmosféry. Samotný výrobek a jeho barevný i tvarový design je další vrstvou někdy poměrně složitého procesu, který zahrnuje pojem obchod. Reklamní fotografie bývá často zprostředkovatelem prvního kontaktu s výrobkem a fotograf využívá přímého i podprahového působení na diváka, prostřednictvím symbolů kvality, dokonalosti a nezbytnosti prodávaného produktu, mnohdy s akcentem na jeho barevnost. Nelze si však nevzpomenout na titul knihy Reklama je navoněná zdechlina, slavného italského módního fotografa O. Toscaniho, neboť ne vždy reklamní fotograf vytváří propagaci barevně, designově i funkčně skvělých produktů, a přes to musí svým umem a nápaditostí napomoci jejich prodejnosti…

Jakým způsobem barvy formují náš život, je otázkou kultury, společnosti, výchovy a zejména prostředí, v kterém se pohybujeme. Barva pokoje, v kterém jste vyrůstali, může být jednou z těch, které již „nemusíte“, protože nemáte na to místo dobré vzpomínky anebo jste již tou barvou přesyceni. Stejně jako barva šatů, do které vás často oblékali, která třeba mohla být i vámi oblíbená, ale toužíte po změně, po odtržení se od minulosti. Vliv tradic, společnosti, sociálních skupin také může vést k volbě barev, které si sami nevolíte, ale chcete vyhovět společenskému vkusu, být „in“, aniž si někdy uvědomíte, že diktát módy (myšleno v širším slova smyslu = nejen v oblasti oblékání), přizpůsobení se vnějším vlivům, může vaši osobnost víc deformovat než formovat (stejně jako diktát politický reprezentovaný také často barvami – např. komunismus = rudá barva). Nalezení vhodných barev pro váš byt, šatník, výtvarná díla, která si zde vystavíte atd., vás naopak může vhodně stimulovat, nabíjet potřebnou energií a zklidňovat tam, kde to potřebujete (viz psychologické působení barev).

Proto hledejte poučení v přírodě, kultuře, tradici, pokuste se o hlubší porozumění psychologické i symbolické řeči barev, jež vás jistě povede i k harmoničtějšímu uchopení vlastního života, k vytvoření prostředí i díla, které ve svém výsledku bude nezaměnitelné a přitažlivé nejen pro vás jako tvůrce.

Cvičení: Vytvořte zajímavý a kreativní příklad na téma Barvy přikazují nebo Barvy informují.