Zpracování tématu: "Tajemství"

Abych se přiznal, tak mě osobně víc zajímaly Vaše příspěvky právě s tím kouzlem, protože nejenom malbám, ale i fotografiím dává další vrstvu, úroveň navíc. Právě tu, která nutí každého diváka se k dílu opakovaně vracet a nedovolí mu na ně zapomenout.

A jak jsem se právě na tento přístup těšil, tak jsem se i obával, že se setká s nepochopením. Bylo to ale zbytečné. Na téma „tajemství“ přišla mimořádně bohatá nadílka Vašich příspěvků a i fotografie s tajemstvím uvnitř v ní byly zastoupeny.

Za vaše snažení jsme ve spolupráci s Centrum FotoŠkoda připravili malou odměnu pro autora vybrané fotografie. Tentokrát ji za svou fotografii „…myšlenka…“ získala Marie Štefková.
Fotografie do tématu na únor 2012 „Kouzlo techniky“ můžete posílat do konce měsíce.

Jako již tradičně téměř na každé téma, přišla skupina fotografií malých dětí. I když dvě z nich by se daly označit za nadprůměrné, místo všech je pouze v rodinném albu. S výjimkou jedné.

A to této reportážní fotografie z domácího života mladé matky. Černobílá strohost a zajímavé boční osvětlení jí nepochybně dávají určitou kvalitu. I když loket matky je svou kompoziční dominantností a světlostí ne zrovna ideálně v podstatě hlavním prvkem fotografie, po lehkém rozkoukání se se rychle dostaneme k tváři dítěte, tomu skutečnému hlavnímu prvku. Po analýze výrazu ovšem zjistíme, že hlavní emocí není tajemství, ale pouhá zvědavost.

A znovu matka s dítětem. Ale to je kromě černobílého řešení snad jediné, co má tato s předešlou fotografií společného. Na rozdíl od předešlé přímé, reportážní je výrazně artificiélní. V souladu s tímto stylem z 30-tých let 20. století se autor snaží dostat prožitek z obsahu i do formy. V tomto případě využitím pohybové neostrosti vzniklé dlouhou expozicí. Fotografie má své kouzlo i když působí poněkud formalisticky.

V černobílé sice ještě zůstaneme, ale s věkem půjdeme mezi matku a kojence. I když kompozičně velmi jednoduchá, tato fotografie mladé dívky má svůj půvab. Vytvořený především zajímavým zarámováním světlé poloviny tváře mezi tmavé vlasy a dvojitou řadu rukávů s rytmicky se opakující sérii knoflíků. Možná by stačil i výřez této části fotografie. Přímý pohled do objektivu trochu evokuje nahranost a inscenaci, takže v její tajemství se mi moc věřit nechce.

A ještě se trochu vrátím k pohybové neostrosti, někdy také nazývané kreslení světlem, luminografie. Velice hezké využití nejen této techniky ale i imaginace fotografa. Protože z konkrétních reálných objektů, které téměř nejsem schopen zpětně dešifrovat vytvořil něco úplně jiného. Většina z nás tam nepochybně bude vidět draky v pohybu. Dravost a dynamičnost pohádkových bytostí je výborně podpořena i expresívní barevností a výborným tonálním odstupem hlavního prvku od pozadí.

Když už jsem u stylizovaných pojetí, kde něco jiného je nafotografované a něco jiného na fotografii pak vidíme, tak hned zařazuji i tuto fotografii. V tomto případě díky symetricky zrcadlenému obrazu ve fotografii plavce vidíme spíše raka, nebo jiné zvíře s klepety. Docela vtipná hříčka s imaginací.

Barevně ztlumená, tónovaná fotografie s přehlednou a jasnou kompoziční stavbou mající za své téma tajemství v oblasti mezilidských vztahů. Optimálně vhodná pro fotobanky s využitím jako ilustrativní k článkům o partnerských vztazích.