PhotoHint 22: Jak na fotografování pohybu 1.díl

Tento PhotoHint se bude zabývat pro nás, v současné době zcela samozřejmou záležitostí a to fotografováním pohybu. Zachycením něčeho, co vlastně statickou fotografií ani zachytit nelze. Fotografie může pouze vytvořit určitou iluzi, pohyb nějakým způsobem naznačit. Je to problematika poměrně široká a tak bude zapotřebí několik dílů k její naplnění.
Moderní fotografie zná několik základních způsobů, jak vytvořit iluzi pohybu, jak pohyb zachytit. Nejznámějším je použití velice rychlých expozičních časů a tím pohybující se předmět, rekvizitu či fotografovaný objekt zastavit, „zmrazit“. Druhým poměrně známým a velice používaným způsobem je fotografování přesně obrácenou metodou, tedy dlouhými expozičními časy, čímž dosáhneme efektu pohybové neostrosti. K zachycení pohybu také slouží tzv. švenkování /panning/, snímaní pomocí sekvencí, a také třeba použití efektu stroboblesku. Kromě zachycení pohybu přímým fotografováním je i mnoho způsobů, jak znázornit pohyb efekty v grafických editorech.
První pokusy o zachycení pohybu vznikly až téměř čtyřicet let po vyhlášení objevu fotografie, v roce 1878. Americký fotograf Eadweard Muybridge dostal téměř neřešitelný úkol. Měl dokázat, že kůň při běhu má v určitém okamžiku všechny čtyři nohy ve vzduchu. Dokázat jak jinak než fotografií, aby důkaz byl věrohodný. Práce na tomto důkazu mu trvala šest let, během kterých nafotografoval 20 000 snímků.
![]() |
Na závodní dráhu umístil v pravidelných rozestupech řadu fotopřístrojů. Přes dráhu natáhl provázky, které běžící kůň přetrhával a tím uvolňoval natažené závěrky fotoaparátů. Vznikla tato série fotografií. Jako zajímavost je nutno podotknout, že většinou pracoval fotopřístroji vlastní konstrukce, které mu umožňovaly snímat rychlostí až 1/6000 sec. Ve své činnosti nezůstal jenom u fotografování koní, ale pohybu se věnoval nadále.
Další velice zajímavé a inspirující pokusy učinil francouzský lékař, fyziolog a vynálezce fotografické pušky, která mu sloužila k rekonstrukci pohybu, Étienne Jules Marey. Dokázal zachytit několik fází pohybu na jeden fotografický snímek. Ve své fotopušce měl rotující desku na kterou mohl zaznamenat až 12 expozic během jedné sekundy.
![]() |
![]() |
Tak vznikly zajímavé pohybové studie třeba létajících ptáků.
![]() |
Rychle se rozvíjející vývoj fotografické techniky a materiálů umožňoval neustálé zlepšování záznamu rychle se pohybujících předmětů. V dnešní době jsou zcela běžné závěrky umožňující expozici jednou čtyřtisícinou sekundy, ale pro zachycení extrémně rychlých pohybů ani toto nestačí. V roce 1931 byl vyvinut elektronický blesk o rychlosti výboje až 1/500000 sekundy, kterým bylo možno vyfotografovat kulku v letu. Mimořádně rychlé záznamy umožnily také práce s vysokorychlostními elektrooptickými nebo magnetooptickými závěrkami, které umožňovaly exponovat dokonce časem blízkým několika miliardtinám sekundy.
![]() |
Zůstaneme ale u našich fotopřístrojů a tím i u expozičních časů do jedné čtyřtisíciny sekundy. Takové právě bohatě stačí na takové zachycení pohybu, jako je dopadající kapka tekutiny, vodní tříšť při rozbouřeném moři, ale i takového, jaký všichni známe ze zadních stránek periodického tisku, zachycení sportovce při jeho výkonu.
![]() |
![]() |
Sportovní reportážní fotografie, hlavně zpravodajské záběry, musí zobrazit sportovce nejen v téměř dokonalé ostrosti, ale také v takové situaci, která je pro ten určitý sport typická. Tím bývá zpravidla vyvrcholení určité akce. Velice nezvykle a působivě zaznamenané různé pády, karamboly a jiné pro sportovce nepříjemné situace jsou jakýmsi kořením sportovní fotoreportáže. Při fotografování na venkovním sportovišti nebývají většinou žádné velké problémy se správnou expozicí, je dostatek světla a to umožní relativně větší clonové číslo a tím i větší hloubku ostrosti. Při zaclonění na číslo5,5 nebo 8 a expozičním čase 1/500 se při troše štěstí slušná fotografie většinou podaří.
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
Poněkud větší problémy a složitější situace nastávají ve sportovních halách a tělocvičnách. Tam bývá světla opravdu málo a navíc různé barevné teploty. Bez vysoce světelných teleobjektivů je téměř nemožné tady dobrou a kvalitní fotografii vůbec udělat. Takové fotografie je nutno exponovat clonou 2–2,8, při citlivosti 1600 až 3200 ISO. Většina sportovních odvětví má naštěstí vždy určitý okamžik, kdy je aktér v takzvaném mrtvém bodě, na nepatrný zlomek vteřiny se pohyb zastaví. Exponovat v tomto okamžiku je potom možné relativně delším časem, u většiny sportů asi 1/250 sec.
![]() |
![]() |
![]() |
V dalším díle se budeme věnovat dlouhým expozičním časům a pohybové neostrosti.
V seriálu PhotoHintů již vyšlo:
- červen 2012: „Jak na fotografování pohybu 1.díl“
- říjen 2011: „Difrakce clony objektivu a tvorba hvězdiček“
- září 2011: „Jak na kapky“
- červenec 2011: „Sekvenční fotografie“
- červen 2011: „Lensbaby“
- květen 2011: „3D fotografie“
- duben 2011: „Fotografování hvězdných drah“
- březen 2011: „HDR fotografie“
- únor 2011: „Optická neostrost ve fotografii“
- leden 2011: „Polarizační filtr“
- prosinec 2010: „Odrazná deska“
- listopad 2010: „Synchronizace blesku“
- říjen 2010: „Vyvážení bílé a barevná teplota“
- září 2010: „Ploché a plastické svícení“
- srpen 2010: „Sluneční clona“
- červenec 2010: „Abstrakce ve fotografii“
- červen 2010: „Zoomování při expozici“
- květen 2010: „Panoramatická fotografie“
- duben 2010: „Hloubka ostrosti“
- březen 2010: „Fotografické filtry a systém Cokin“
- únor 2010: „Fotografické zátiší“
- leden 2010: „Měřítko ve fotografii“
Komentáře
Zobrazit diskusi ke článku ve fóruClanok je zaujimavy, paci sa mi. Kto by mal zaujem, dake rady su aj v tomto fotovideu. tam sa rozobera fotografovanie sportu, teda tiez pohybu
http://www.photovia.sk/zaciatocnik/fotografujeme-extremne-sporty
Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.