PhotoHint 25: Jak na fotografování pohybu 2.díl

Vlastní pohybová neostrost se ve fotografii uplatňuje prakticky ve všech žánrech, ve fotografii reportážní, sportovní, při snímání krajiny, v letecké i noční fotografii. Zvláštní pozornost si zaslouží i kreslení světlem, luminografie.

K použití relativně dlouhých expozičních časů jsou potřeba v některých případech i speciální pomůcky. Hlavní metody pro takovouto tvorbu jsou: použití neutrálního šedého filtru s označením ND2, ND4 a ND8 (jak naznačuje název, filtr nemá žádný vliv na barevnost snímku, pouze omezuje přístupu světla do objektivu), dále práce s nejmenším clonovým otvorem, tedy s nejvyšším clonovým číslem, se snížením osvětlení, což je možné většinou při fotografování v interiérech, pohybem přístroje v okamžiku stisknutí spouště a zoomováním, změnou ohniskové vzdálenosti během expozice.

Samotnou pohybovou neostrost vytváříme několika způsoby a záleží na tom, co se vlastně pohybuje. Jestli fotografovaný předmět nebo fotopřístroj. Za prvé tedy fotografujeme stabilním přístrojem a relativně dlouhým expozičním časem rekvizitu která se pohybuje. Relativně dlouhým časem proto, že různé předměty a nebo naše modely se pohybují různou rychlostí a správný čas nelze předem určit. Délka expozičního času také ovlivňuje míru rozmazání. Výsledkem by měl být snímek, kde je na dokonale ostrém pozadí neostrý, pohybově rozmazaný fotografovaný objekt.

Druhý způsob zaznamenání pohybové neostrosti je při pohybu fotografického přístroje v okamžiku expozice. Přístrojem můžeme pohybovat rychlostí přibližně podobnou, jakou se pohybuje rekvizita. Této metodě říkáme švenkování a nebo panning. Výsledkem bývá ostrý motiv na rozostřeném pozadí. Ostrost pohybující se rekvizity je závislá na rychlosti pohybu přístroje a ne vždy se fotografie povede k naší spokojenosti.

Fotografovaný předmět také můžeme sledovat zcela odlišnou rychlostí a výsledkem našeho snažení bude celkově neostrý fotografovaný předmět. Vznikl tak výtvarně řešený snímek a je někdy ku prospěchu, má- li alespoň některé detaily ostré.

K vyjádření pohybu dlouhým expozičním časem patří také změna ohniskové vzdálenosti během expozice, zoomování při exponování. O této metodě byl již samostatný Photohint.

V seriálu PhotoHintů již vyšlo:

• září 2012: „Jak na fotografování pohybu 2.díl“
• srpen 2012: „Jak (ne)fotit pod vodou“
• červenec 2012: „Symbol ve fotografii“
• červen 2012: „Jak na fotografování pohybu 1.díl“
• říjen 2011: „Difrakce clony objektivu a tvorba hvězdiček“
• září 2011: „Jak na kapky“
• červenec 2011: „Sekvenční fotografie“
• červen 2011: „Lensbaby“
• květen 2011: „3D fotografie“
• duben 2011: „Fotografování hvězdných drah“
• březen 2011: „HDR fotografie“
• únor 2011: „Optická neostrost ve fotografii“
• leden 2011: „Polarizační filtr“
• prosinec 2010: „Odrazná deska“
• listopad 2010: „Synchronizace blesku“
• říjen 2010: „Vyvážení bílé a barevná teplota“
• září 2010: „Ploché a plastické svícení“
• srpen 2010: „Sluneční clona“
• červenec 2010: „Abstrakce ve fotografii“
• červen 2010: „Zoomování při expozici“
• květen 2010: „Panoramatická fotografie“
• duben 2010: „Hloubka ostrosti“
• březen 2010: „Fotografické filtry a systém Cokin“
• únor 2010: „Fotografické zátiší“
• leden 2010: „Měřítko ve fotografii“