Zpracování tématu: "Večerní krajina"

Je potřeba si uvědomit, že krajina jako fotografický žánr má své zákonitosti a poměrně přesně daná pravidla, která je nutno alespoň částečně dodržovat (viz nová kniha Andreje Macenauera “Naučte se fotografovat krajinu – Šumava“). Bez alespoň základních znalostí takovýchto pravidel se krajina nedá slušně nafotografovat.

Za vaše snažení jsme ve spolupráci s Centrum FotoŠkoda připravili malou odměnu pro autora vybrané fotografie. Tentokrát ji za svou fotografii „sunset v ChanChan dia“ získal Stanislav Hořínek.
Fotografie do tématu na prosinec 2012 „Slavnost“ můžete posílat do konce měsíce.

Začnu fotografiemi, na kterých si ukážeme jedno ze základních pravidel. A to hloubku ostrosti.

Večerní snímek, na kterém je hlavním prvkem osamocený kombajn. Zemědělský stroj může být v krajině považován za určitý civilizační prvek, ale nemůže být takto dominantní a zabírat převážnou část snímku. Večerní náladu představují rozsvícená světla kombajnu a červená obloha v pozadí. Autor použil velice malé clonové číslo a tím zmenšil hloubku ostrosti, ostré pásmo na fotografii. Ostrá zůstala pouze nedokonale osvícená přední část stroje a zbytek je v neostrosti. Takže nemůžeme mluvit ani o fotografii zemědělského stroje, ani o fotografii krajiny.

Také krajina s určitými civilizačními prvky. Použití širokoúhlého objektivu a vyššího clonového čísla vytvořilo pohled „do“ krajiny. Obraz má určitou hloubku, prostor. Horní část fotografie úhlopříčně rozdělují dramatické mraky, dolní část, velice správně na okraji tmavá, se otevírá do prostoru. Horizont je přerušen ve třetinovém dělení dvěma komíny. Kompozičně vyvážená fotografie jasně definující určitou průmyslovou krajinu.

Dalším důležitým pravidlem krajinářské fotografie je správné použití citlivosti, chcete-li ISO. Každý zkušenější fotograf ví, že dramatické zvýšení citlivosti vede u filmové technologie ke zvětšení zrna, u digitální technologie ke zvýšení šumu. Krajina, a večerní zvlášť, je o podání jemných barevných valérů a právě zvýšení šumu toto degraduje.

U této fotografie nastavil autor citlivost na 6400 ISO. Takovou citlivost si dovolí nastavit na svůj přístroj sportovní reportér při fotografování ve špatně nasvícené tělocvičně. Zde nám šum úplně „zničil“ atmosféru večerního záběru. Snímek má ovšem ještě navíc velmi malou ostrost a to proto, že byl použit velký clonový otvor.

Podobná situace jako u fotografie předchozí. Kompozičně i záběrem docela povedená fotografie je zničena. Tmavé partie jsou zcela degradovány vysokým šumem, který vznikl při nastavení fotoaparátu na citlivost 1600 ISO, což je pro fotografování krajiny zcela nevyhovující.

Nastavení citlivosti na co nejmenší možné číslo nechá vyniknout na snímku všechny detaily a to jak věcné, tak i barevné. Fotografie je pro oko velice příjemná, působí ostře a barevně vyrovnaně.

Barevně i kompozičně vyrovnaný snímek, na kterém protisvětlo vytváří dlouhé stíny a tím krajinu modeluje. Právě světlo a stín, světlé a tmavší plochy, vytváří dojem prostoru, reliéf krajiny.

Na této fotografii vytvořil autor silný dojem hlubokého prostoru střídáním světlých a tmavých ploch, tonálním řešením. Tmavé části uprostřed snímku navíc tvoří nejdelší možnou linii v obraze, křivku „S“, o které se říká, že je linií krásy a elegance. Úsporné barevné řešení fotografii velice pomohlo.