Recenze knihy - David Gibson: Manuál pouličního fotografa

Pouliční fotografie, nebo chcete-li street fotografie, patří k tématům, která zdánlivě svou dostupností evokují pocit, že není obtížné vzít fotoaparát a zachytit život v ulicích. Opak je pravdou, žánr totiž vyžaduje jiný náhled na běžný městský shon i detaily, které jindy opomíjíme. Průvodcem žánrem street fotografie vám v knize Manuál pouličního fotografa je David Gibson, dlouholetý lektor kurzů a fotograf, který se zabývá primárně tímto tématem a zároveň je členem uskupení fotografů In-Public.

Celá kniha je rozdělena do pěti kapitol: Ruch, Ticho, Abstrakce, Nehybnost a tou poslední kapitolou jsou Náměty. Ještě než se dostaneme k samotným kapitolám zabývajícími se pouliční fotografií do hloubky, projdeme si krátkým úvodem. Ve většině fotografickým knih, které jsou takto žánrově zaměřeny, by v této části knihy byly obsaženy hlavně technické detaily. Jinak je tomu ale v případě knihy Davida Gibsona; jak totiž sám zmínil, technická stránka fotografie ho málem od samotného fotografování odradila, tudíž rozsáhlé kapitoly o nejvhodnějších objektivech byste hledali marně. Technické rady David zestručnil na minimum, nesou se v duchu osobních zkušeností a praktických poznatků. Úvod je spíše zasazením do širšího kontextu a vymezením žánru.

Všechny kapitoly jsou řazeny stejně a strukturu si nastíníme hned na té první, nazvané Ruch. Každá kapitola se sestává z úvodu, projektů a profilů osobností street fotografie. Úvod každé z kapitol je složen ze zkušeností Davida. V kapitole Ruch se dozvíte zkušenost z fotografovaní školáků v Darjeelingu, na protější straně potom naleznete fotografii, vztahující se k samotnému příběhu. Takovými historkami a praktickými zkušenostmi je celá kniha protkána, David na nich demonstruje způsob, jak fotografie vznikaly, i samotné myšlenkové pochody fotografa. Považuji to za velmi přínosné, protože tento praktický způsob popisu vzniku fotografií lze snadno převést i na situace ve vašem okolí, tudíž je možné vyzkoušet obdobný způsob tvorby i „na vlastní kůži“.

David také doslova analyzuje styl, se kterým přistupují někteří fotografové ke street fotografii. To může být prospěšné v případě, že ještě nevíte, jak ke street fotografii přistupovat. Následuje profil fotografa, v této kapitole (a vůbec prvním v celé knize) je Elliot Erwitt, profil obsahuje jednu fotografii, reprezentující práci fotografa. Osobní pohled na práci vybraného fotografa a krátké shrnutí, čím obohatil tento žánr. Odkazů na světové osobnosti street fotografie je celkem dvacet a z mého pohledu jsou pro čtenáře velkým přínosem, konfrontaci se špičkou oboru považuji za velmi obohacující, může vás postrčit správným směrem i představit různé styly a přístupy ke zpracování.

Třetí a neméně důležitou částí každé z kapitol jsou praktická cvičení, v této knize nazvané projekty, jsou zpravidla čtyři a právě na nich si osvojíte nové návyky spojené s fotografováním street fotografie. V kapitole Ruch jsou to projekty Pořádek, Události, Sekvence, Zarovnání. Názvy projektů již mnohé napoví, ale podívejme se hned na první z nich: Pořádek. Autor se věnuje zdánlivému chaosu v ulicích, jak v něm fotograf může najít řád a udělat dobrou fotografii. Vše je demonstrováno na sérii fotografií, se zdůvodněním výběru oné správné. Na konci každého projektu naleznete také několik vhodně mířených rad.

Manuál pouličního fotografa je kniha, která si určitě najde své místo v mé knihovně. Autor přistupuje ke čtenáři příjemně osobně a prozrazuje rady ověřené praxí. Oceňuji také široký rozhled a s tím spojené odkazy na osobnosti fotografického světa. Koncept propojení dvacítky profilů street fotografů a praktických cvičení na mě působí vyváženým dojmem mezi praktickou stránkou a hlubším poznáním daného tématu.