Jan Pohribný – produktová fotografie
Jan Pohribný se po studiu Střední průmyslové školy grafické v Praze a Filmové a televizní fakulty AMU věnoval především reklamní a ilustrační výtvarné fotografii. Fotografování produktové fotografie vyžaduje odbornou znalost zákonitostí světla a je velmi náročné na techniku. Z ateliérového prostředí se s produktovou tvorbou postupně přesunul do exteriérů a zajímavých interiérů. Logisticky i technicky je fotografování produktů mimo ateliér velmi náročné. Ovšem i v jednoduchosti je krása, a tak si někdy vystačíte s dobrým nápadem. A co je u produktové fotografie opravdu důležité? O tom už níže.
Jak k focení produktů přistupujete? Fotíte produkty komerčně?
Hodně jsem se reklamě věnoval v devadesátých letech až do roku 2005. Pak jsem se začal věnovat spíše pedagogické činnosti a svým projektům. Nyní se vedle své tvorby převážně věnuji již jen architektuře, občas designu, ilustracím a nejvíce asi krajinářské fotografii. Studiovou reklamní fotografii už tolik nedělám, ale docela mne to bavilo.
Produktovou fotografii jste fotil převážně v ateliéru?
Zpočátku jsem produktovou fotografii fotil v ateliéru, ale s postupem času jsem začal dělat designové věci i v exteriérech a zajímavých interiérech. Musíte kombinovat znalosti z ateliéru a zároveň použít i principy z architektury, krajiny a tak dále, kdy se na fotografiích podílí i ambientní světlo a zejména samotné prostředí.
Co je náročnější? Focení ve studiu nebo v exteriérech a interiérech?
Rozhodně je náročnější fotit produkt mimo ateliér. Ve studiu máte neutrální pozadí a máte po ruce veškerou fototechniku. Netvrdím, že to je jednoduché, ale jakmile vezmete produkt do jiného prostředí, zvláště když je to nějaký předmět ze skla nebo lesklý předmět, který všechno odráží, tak prostředí začne hrát svou roli. Musíte s tím počítat a přizpůsobit tomu techniku, kterou potřebujete, což je někdy docela sportovní výkon. Můžete ovšem využít i přirozené světlo. Je to mnohem náročnější. Logisticky, kompozičně, po všech stránkách. Na tom interiéru nebo exteriéru je pak produktová fotografie do značné míry postavená. Prostředí doplní, rozvine příběh daného produktu. Už to není pouze o výrobku samotném.
Jak vysoký nárok na techniku je u produktové fotografie?
Záleží, co fotografujete a jak je to velké. Když se fotí auta, tak potřebujete osvětlovací techniku, kterou většina fotografů nedisponuje. Musíte si často pronajmout osvětlovací tým. Já jsem měl tým osvětlovačů z Barrandova. Disponovali mj. gigantickými odraznými deskami. I když určité věci se dají udělat i jednoduše, doslova pod širým nebem. Záleží, co je váš záměr, co chcete sdělit, zdůraznit a v neposlední řadě, co požaduje klient.
Takže potřebujete širokou škálu techniky a pomůcek?
Mnohdy ano. Ale když máte dobrý nápad a máte znalosti, jak si pomoci třeba právě luminografií, nebo nějakým jednoduchým svícením, tak i při denním světlem jste schopná auto, jiný velký produkt, nebo něco složitého nafotografovat. Technologie vám jenom pomůže doladit nápad. Je to vždy o nápadu. Když nemáte nápad, tak vás nespasí ani sebelépe vybavené studio.
Jaké zákonitosti platí u fotografování klasických produktů?
Základem je práce se světlem a stínem. Produkt by měl být trojrozměrný. Když nasvítíte produkt ploše, zpředu, tak ztrácí objem. Chybí tam stín. Musíte produkt světlem vymodelovat. Také záleží na typu světla. Jestli je to směrové světlo, které vrhá tvrdé stíny. Nebo naopak rozptýlené světlo přes softbox nebo deštník, nebo jestli světlo odrazíte jen od stěny či odrazné desky. To záleží na typu produktu a typu povrchu. O tomhle hovořím v mé knize Kreativní světlo velmi podrobně. Jiné světlo potřebujete na matný povrch a jiné světlo na lesklý povrch.
Jak se dá docílit efektu viditelného kuželu světla, který nasvěcuje produkt?
Jedná se o takzvané scénické světlo. Světlo je podobné světlu na scéně divadla, kdy reflektor nasvítí postavu herce. Záleží, jak velký produkt takto nasvětlujete. Takový efekt jsem použil např. při fotografování reklamní fotografie na fotoaparát Minolta. Použil jsem nasměrované světlo z komínku a do vzduchu jsem nastříkal sprej, na kterém se světlo zachytilo, aby byla krásně viditelná stopa světla dopadající na produkt. Dá se použít cokoliv, na čem se světlo ve vzduchu zachytí: v divadle je to pouhý prach, ve studiu je samozřejmě lepší použít nějaký aerosol, umělou mlhu, nebo kouř. V čistém ovzduší stopu světla neuvidíte. Ideální je svítit na produkt v mírném protisvětle, tak ještě více vynikne světelná stopa. Čím více prosvítíte protisvětlem ve vzduchu déšť, kouř, nebo aerosol, tím je viditelnější. Když takovou scénu budete svítit zpředu, od kamery, tak efekt příliš neuvidíte.
Sklo Libera, detail - Hlavní světlo na
pozadí, jeden boční softbox. Technika lokální ostrosti, kterou nabízí
náklony přední a zadní standardy u velkoformátových kamer. Zcela
odcloněný objektiv. |
Co je podle vás nejnáročnější nafotit a proč?
Sklo je velmi těžká disciplína. Když fotíte sklo v prostředí mimo ateliér, je to ještě komplikovanější a přidáte-li k tomu modelku, rekvizity apod., nároky se zvyšují. Obecně lesklé zrcadlové předměty a chromované předměty se těžko fotí. Obzvláště když takové předměty fotíte v nějakém exteriéru či interiéru, tak je to opravdu oříšek. Vše se v předmětu odráží. Například chromovaný nárazník na autě se chová jako vypouklé zrcátko, úplně všechno se v něm odráží, i fotograf sám. Dá se to nafotit, ale musíte mít zkušenosti. Musíte používat různé odrazné desky, nebo přizpůsobit prostor, kde se fotí, nebo poskládat výsledný snímek z více záběrů. Zde už má bezesporu významný prostor postprodukce se všemi stále všemocnějšími virtuálními nástroji.
Zubní kartáčky, skica pro Profimed
- Barevnost modelky změněna líčením. Hlavní světlo softbox mírně
v protisvětle shora. Světlo na pozadí vytvářející světelný
přechod. |
Děkujeme za rozhovor!
Komentáře
Tento článek nemá žádné komentáře
Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.