"Chvála neostrosti" - jak jste zpracovali téma Okem profesionála leden 2019

V tématu "Chvála neostrosti" jste se s námi podělili o 140 (!) fotografií. Hodnotil je profesionální fotograf Jan Pohribný, QEP.  V článku přinášíme galerii vybraných snímků s jeho komentáři. Vítězný získává cenu od Centrum FotoŠkoda. Podívejte se, jak bylo toto téma zpracováno.

V čem tkví krása fotografie? Že mnohdy ukazuje svět, jak jej nevidíme resp. jak si neuvědomujeme, že jej můžeme vidět. Pokud vám váš zrak ještě slouží dobře a vidíte ostře event. s použitím brýlí, prakticky si nevšimnete, že něco by bylo neostré. Náš zrak rychle přeostřuje z předmětů blízkých na vzdálené a zpět v jakémsi spojitém toku, takže nestačíme vnímat ty zlomky času, kdy se mění rovina ostrosti a připadá nám tedy vše (pokud si nedáme předmět takřka k oku) ostré. Navíc je to způsobeno i organickou čočkou, její měnící se tloušťkou a zakřivením.

Převaha fotografií zaslaných do této soutěže jsou ukázkou situací, reality, kterou takto vidíme jen díky zobrazovacím možnostem, ale i omezením fotografické techniky. Náš zrak se zkrátka přirozeně snaží vidět ostře a neostrost ať způsobená minimální clonou, ohniskem, pohybem, záměrným rozostřením, filtry apod. vnáší do zobrazované reality další význam, nebo dokonce potlačuje ten původní.

Překvapilo mne, že přes to, že jsem podrobným textem osvětlil, co to je neostrost ve fotografii a kdy má smysl jí použít nebo kdy např. minimalizovat ostrost na jednu rovinu apod., jsem zde našel řadu relativně ostrých snímků nebo takových, kdy neostrost hrála okrajovou roli. Jak jsem již napsal, u snímků, které jsou jen trochu rozostřené, to působí více jako chyba než záměr autora. Celé toto téma provázela jedna neřest – autoři často sahali asi do svých archivů a hledali něco neostrého, co by se do tématu hodilo. Neostrá fotografie, kterou lze považovat za umění, by měla být vytvářena již s tímto záměrem, že autor ví, proč určité partie nebo celý snímek rozostřuje.

Bohužel zde skoro nejsou, až na dvě tři výjimky, zastoupeny fotografie záměrně výrazně rozostřené, kdy tvůrce rozostřením zbavil zobrazovaný předmět popisnosti a abstrahoval realitu, kde začínají hrát výraznější roli než původní předmět jeho barvy, tvar a v důsledku toho naše představivost. 


Beatrice: „V koupelně“

Snímek “V koupelně”, od Beatrice, ve mne hned vyvolal asociace s vejcem, ještě k tomu v úpravě “volské voko”. Že předlohou asi bylo nějaké žluté mýdlo, pudřenka ve tvaru srdce apod. vlastně není vůbec důležité…

Daleko početnější skupinu tvoří fotografie s tzv. lokální ostrostí, tedy kdy je zaostřena určitá rovina a díky minimální cloně nebo delšímu ohnisku je pozornost našeho vědomí zaměřena primárně na partii, která je ostrá.

Kousek73: „DNA rosy“

Jemnou škálu od neostrosti až k zřetelně prokresleným kapkám představuje pavučina nazvaná “DNA rosy”, která je ještě posílena svým monochromatickým řešením i zdánlivě světelným akcentem právě na partie, které leží v rovině ostrosti. Ve skutečnosti působí tyto kapky světlejší, protože odlesky vidíme ostře a tedy takřka bílé, kdežto v neostrých partiích se díky rozostření slévají světla a barva pozadí a intenzita jasu tím slábne.

idyna: „Noty“

Jiným pozoruhodným příspěvkem je snímek “noty” od idyna, kdy ostrost je v popředí na linie (snad žaluzie v okně), ale klíčovou roli zde hrají rozostřená světla na pozadí, která navíc svou teplou barevností (vizte např. téma Barevná dominanta) vystupují dopředu a působí, že jsou paradoxně blíže než zaostřené “notové” linky. Kdo umíte hrát třeba na klavír, zkuste si naznačené akordy zahrát…

Peter Saxun: „17. a 17.II.“

Poezii a hudbu v sobě skrývají i snímky 17. a 17.II od Petera Saxuna postavené na podobném principu ostrého popředí a neostrého pozadí. Struktura zamrzlých oken v popředí je de facto velkým filtrem, skrze který se mění okolní svět do rozpitých siluet a tvarů evokujících zátiší, ale i továrnu, krajinu, která je trochu tak z pohádky.

Moni Sandrová: “Graf­fiti woman”

Světově uznávaný český dokumentární fotograf Antonín Kratochvíl, proslul mj. svými portréty i snímky z válečných zón a sociálně problematických o­blastí, kdy porušoval zažité pravidlo, že ústřední námět obrazu tj. většinou člověk, by měl být ostrý. Jeho styl totiž připomíná “Graffiti woman” od Moni Sandrové, kdy portrét dívky – tedy zdánlivě ústřední námět fotografie – rozostřila a ostrost a tedy i naše pozornost je upřena primárně na grafitti na pozadí, ale přitom stále cítíme přítomnost a pohled té (a díky neostrosti) tajemné dívky.

Jiří Kolář1: „plachetnice“

Asi největší procento fotografií a možná i pro přihlášené fotografy nejvděčnější se ukázalo užití pohybové neostrosti. Škála možností vyjádření pohybu, toku času, je opravdu bohatá. Od jemného chvění v kombinaci s dlouhou expozicí u takřka minimalistického snímku “plachetnice” od Jiřího Koláře1, který směle konkuruje pointilistickým malbám impresionistů. 


Vojtěch Barta 2: „Těsně před gólem“
 

SaD: „Motorkář“

Až po expresivní a barevně pře­kypující „floorball“ d V. Barty 2 či “Motorkáře” od SaD, kdy pohyb fotoaparátem se kombinuje s pohybem sportovců. Tzv. panning je zde exploatován zajímavě také vzhledem k prolínání barev popředí a pozadí, a opět připomíná energické tahy štětcem, kdy malíř vyjadřuje své emoce a nehledí tolik na přesné zobrazení námětu.


Hawyczek: „Přistání“

Ke klasickému panningu ovšem patří více snímky, kdy sledovaný objekt v pohybu je zcela nebo částečně ostrý a pozadí je naopak pohybem zřetelně rozostřené. Hawyczek se svým přistávajícím letadlem udělal docela hezký příklad, kdy se mu podařilo opravdu rychlost pohybu fotoaparátem synchronizovat s rychlostí letadla. Kdo to zkusil, může potvrdit, že to vůbec není jednoduché.

pirat65: “Dostihy”

Řada autorů také dobře ví, že k tvůrčí neostrosti a netradičnímu akcentu na ústřední motiv se lze dopracovat i zoomováním během expozice, ale i netradičním pohybem kamery (např. otáčením v ose objektivu) během expozice, jak o tom svědčí takřka rotující žokej s koněm od pirat65 s názvem “Dostihy1”. K podobnému efeku lze dospět samozřejmě i pomocí photoshopu, ale není to zas taková zábava a posléze překvapení.

Ivo Troneček: „Očista“

K jedinečným snímkům však dojdete i u zdánlivě statických záběrů, kdy je v pohybu pouze fotografovaný subjekt nebo alespoň jeho část. Bezesporu originálním a zábavným příspěvkem je “Očista” od Ivo Tronečka, kdy vitální energie z malého ptáčka přímo srší…

Bob Gajdoš: „Ikaros“

Za nejlepší příspěvek do tématu neostrosti jsem nakonec zařadil “Ikara” od Boba Gajdoše, který také, jako řada autorů, pracuje s pohybovou neostrostí v kombinaci s delší expozicí a pohybem kamerou během ní, ale jeho snímek má v sobě ještě něco navíc. Vedle dynamiky celého snímku i zvláštní iluzivní zakřivený prostor (že by odkaz na Einsteinovu teorii realtivity?) a padající nebe či hvězdy, které Ikaros naposledy asi zahlédl, než se zřítil do moře. Neostrost, pohyb, ale i velmi subtilní barevnost v nás právě otevírají kanály imaginace a v tom je jejich síla, že můžeme nad fotografií snít.

Vítězem lednového kola se stal (a cenu od partnera Centrum FotoŠkoda tak dostává): Bob Gajdoš s foto­grafií „Ikaros“.

Gratulujeme!

Všechny fotografie můžete vidět v Galerii „CHVÁLA NEOSTROSTI“

Připomínáme, že únorovým tématem seriálu „Okem profesionála“ je „Únor bílý (pole sílí)“. Fotografie můžete vkládat přímo do určené galerie do 28. ÚNORA 2019, 23:59.

     

Líbil se vám článek?

Pokračovat v sérii

Komentáře

Zobrazit diskusi ke článku ve fóru
  • Moni Sandrová
    Moni Sandrová
    13.02.2019 18:53

    Moc děkuji za komentář k fotce a blahopřeji vítězi! :-)

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (1)

Tisknout článek

Tip na článek

ŠKOLA BARVY JANA POHRIBNÉHO, 7. DÍL
ŠKOLA BARVY JANA POHRIBNÉHO, 7. DÍL

Sedmý díl no­vého se­ri­álu „Škola barvy od Mi­s­tra Jana Po­hrib­ného“ je vě­no­ván 1. části té­matu „Barva jako sym­bo­lický i lé­čivý ja­zyk“. Cvi­čení: Vy­tvořte kre­a­tivní fo­to­gra­fie, kde klí­čo­vou roli bude hrát šedá (již jako hlavní ná­mět nebo po­zadí), pří­padně v kom­bi­naci s další bar­vou (barvami). Snažte se po­cho­pit, jak dů­le­žitá je právě kom­bi­nace ne­ut­rální barvy a jiné vý­razné barvy, která může být vůči šedé na­prosto mar­gi­nální a přes to jí ne­pře­hléd­neme (prin­cip ba­revné do­mi­nanty).

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

Články v sérii:

Další články ze série
FotoAparát.cz - Instagram