Upravte směr paprsků pomocí filtrů. ​Škola světla Jana Pohribného - zhodnocení

V posledních letech pozoruji, že řada, zejména krajinářsky orientovaných fotografů se po letech nadšení z možností postprodukčních úprav a vytváření efektů pomocí virtuálních filtrů, opět vrací k tradičním optickým filtrům a neváhají utratit i nemalé částky za celé sety filtrů od renomovaných značek. Fotografové jsou vybaveni řadou objektivů různých ohnisek a rozsahů, ale také odlišných průměrů vstupního závitu na filtry, takže se vyplatí si pořídit univerzální filtry (zpravidla čtvercové), které lze pomocí adaptéru a držáku filtrů přidělat na jakýkoliv průměr. Ve svém článku jsem vyzvednul nezastupitelnost polarizačního filtru (a rovněž pravidla pro jeho smysluplné použití), ale ještě větší oblibu, zdá se, nabývá užití ND tedy neutrálních filtrů, jejichž primárním účelem je prodloužit především expozici nebo umožnit pracovat s minimální clonou – v obou případech i při intenzivním světle. Svoje místo mají mezi krajináři i zmíněné graduální (přechodové) filtry a to jak ve své optické tak virtuální podobě. Ztmavení oblohy dodá někdy snímku potřebnou dramatičnost, hloubku nebo pomůže snížit přílišný jas oblohy (tedy zejména je-li v záběru slunce) u snímků v protisvětle.

Ke každému typu záměrné korekce světla pomocí filtru nacházím několik zajímavých příkladů i mezi zaslanými snímky do soutěže k tomuto tématu. Nejméně jsou zde zastoupeny příklady správného použití polarizačního filtru. 

Milan Raška: „Podzim pod hřebenem“

Jednoznačně nejlepší ukázkou vylepšení zřetelnosti krajiny a ztmavení modré na obloze pomoci polarizace je snímek „Podzim pod hřebenem“ od Milana Rašky. Maximální účinek polarizovaného světla pomocí filtru se projevuje, neboť slunce je cca v 90°úhlu k ose objektivu. Opar není tak výrazný, jako by byl bez filtru, barvy jsou také o něco sytější. Především je to však citlivě komponovaný a ve správný čas exponovaný snímek krajiny patrně po dešti či při rozpouštění ranních mlh. 

PavelJan: Dirigent

Polarizační filtr použil správně rovněž PavelJan u svých 3 snímků suchých stromů, ale je vidět, že fotografoval poměrně velmi širokoúhlou optikou, kde se může polarizace projevit výrazněji ve středu záběru a ke krajům slábne (tedy je světlejší). Je to i otázka kvality polarizačního filtru… Pruhy jsou projevem tzv. posterizace, tedy nastavení nesprávné komprese snímku v jpg – snímek měl být exportován v max. kvalitě, aby k tomuto jevu nedošlo…

Bohumil Dana: Buachaille Etive Mòr (Scotland)

Dalším velmi kvalitním příkladem užití filtru je bezesporu fotografie od Bohumil „Dana ze Skotska“, kde autor nápaditě využil prodloužení expozice pomocí ND filtru. Jak v poznámce píše, jedná se o ND filtr s faktorem 6 tj. prodloužil expozici o 6 EV – lidově řečeno clon, ale tady se jedná o prodloužení času. Při několikavteřinové expozici již tekoucí voda a zejména peřeje, vodopády atd. vytváří měkčí tvary a evokuje mnohem lépe plynutí času. 

Milan Samochin: Zámek při soumraku

Dlouhé expozice pomocí ND filtru se mohou také zajímavě projevit na plynutí mraků na obloze, zvláště, když dominantou záběru je naopak statický objekt, jako je to na snímku „Zámek při soumraku“  od Milana Samochina.

Petr Fiala: První paprsky na Břidličné hoře

Také užití přechodového filtru má několik velmi zdařilých příkladů, z nichž asi nejvíce mne zaujaly dva docela odlišné přístupy. Petr Fiala a jeho „První paprsky na Břidličné hoře“, kde ovšem tuším, že bylo použito asi více expozic a následně skládání v HDR, neboť dynamický rozsah této scény je poměrně vysoký. Ztmavení oblohy pomocí filtru správně posloužilo k vytvoření intenzivnějšího akcentu na jas vycházejícího slunce a úzkého pásu jím nabarvené oblohy. 

Milan Samochin: Na poli

Tím druhým a svým minimalistickým řešením i náladou mi bližší je snímek Milana Samochina „Na poli“, kde ztmavení nebe pomocí přechodového (virtuálního?) filtru posloužilo opravdu hutné atmosféře před bouří. Posed, umístěný takřka do zlatého řezu, nasvícený posledními paprsky, působí jak plachta lodi mizící na vlnícím se moři…