Zhodnocení tématu "Ani ryba, ani rak"

„Milí fotografové,
po prvním a jednoduchém listopadovém tématu měsíce „Cestou domů“ jsem vám na prosinec zadal skutečně náročné téma: „Ani ryba ani rak“. Jak jsem očekával, dalo vám řádně zabrat… Už jenom množství zaslaných fotografií kleslo oproti předchozímu měsíci o polovinu. A u některých zaslaných fotografií mám dojem, že zasílající vlastně neznají význam této slovní vazby. Je používaná téměř ve všech okolních jazycích, i když obvykle s odlišnou zvířenou. Kupříkladu angličané používají výraz: „Be neither flesh nor fowl“, němci zase: „Nicht Fisch, nicht Fleisch“. V češtině celý verš zní: Ani ryba ani rak, ani zvíře ani pták. Významově se tak označují objekty, předměty, které se vymykají standardní kategorizaci, jsou v jakémsi mezistavu mezi dvěma známými. Jedním slovem: hybrid.

Téma vybízelo k využití fantazie. Třeba si vzpomínám na práci jednoho studenta katedry fotografie FAMU, který k tomuto tématu nafotografoval sérii mužských klínů s tím, že mužské pohlavní orgány byly založeny za stehna, takže je nebylo vidět. Fotografie tak působily jako ženský klín, ovšem s mužským tvarem pánve a výrazným ochlupením i na břichu a stehnech. Celkem zajímavý příspěvek k amorfnosti naší civilizace.

Ale teď k vámi zaslaným fotografiím:

Fotografie, která mě na první pohled zaujala, protože pracuje s fantazií a představivostí diváka. Autor ji nazval Strom-slon. Já tam vidím spíše hlavu nosorožce, ale rozhodně v té kůře stromu nějaké zvíře s tlustou kůží je. Autor má pro umělce důležitou schopnost vidět v obyčejných věcech neobyčejné. Schopnost, kterou máme skoro všichni jako děti, ale s dospíváním a výchovou k praktičnosti a racionalitě ji postupně ztrácíme.

Jako následující zařazuji další fotografii, která pracuje s fantazií diváka. Proti předcházející jsme se z podzimu přesunuli do zimy. Vždyť je taky prosinec. Z ledového rampouchu se dá docela lehce poznat tlamička malého krokodýla s poměrně groteskně velkýma očima. Za poněkud zábavné se dá považovat to, že u nás se může vyskytovat pouze krokodýl ledový, protože ti skuteční žijí naopak ve výrazně teplejším klimatu. Podobně jako u předešlé fotografie pracuje autor se schopností vidět skryté a s představivostí. Oběma autorům bych doporučil rozvíjet tuto představivost a třeba zkusit využít schopnost k vědomým konstruováním – inscenováním fotografických obrazů založených na fantazii. Ve kterých třeba tvar konkrétního objektu bude připomínat jiný. Podobně, jako to občas vídáme v ilustracích nebo scénografii pohádek.

Prudký skok z fantazie do reality. Teda spíše do humorní reality – i když poněkud naturalistické. Musím se přiznat, že moje oblíbená forma humoru to není. Autor svou fotografii popisuje slovy: Ani smädný ani sýty. Ani tak ani onak. Potreboval osvieženia troška. Bezhlavý študent, ani ryba ani rak. :)

Mezistav mezi hladem a žízní fotografie neevokuje. Hlava v odpadkovém koši spíše připomíná opačný proces – vyprazdňování. To spíše tvar těla, bez lidské hlavy, ale s lidskou rukou působí poněkud amorfně. Takže obsahově by to k zadanému tématu asi šlo. Ale i když fotím jenom humor, musím si dávat pozor na kompoziční a technická pravidla. Obzvláště, když autor píše, že fotografie je inscenovaná, takže měl dostatek času na správnou kompozici. A třeba vyrovnat náklon fotografie doleva se dá i dodatečně v počítači. A já bych asi zvolil kompozici na výšku s plakáty, které mají obsahový význam, ale už bez značky hasícího přístroje, který působí rušivě (méně je někdy více). A asi bych do ní začlenil i zbytek těla – nohy, protože ten tvar těla působí docela zajímavě.

Nebyl jsem si docela jistý, zdali je tato fotografie k zadanému tématu. Protože figurína je už docela dlouho běžným a zažitým předmětem, kterého existence už asi nikoho nepřekvapí. Ale při troše tolerance…

Fotografie je sympaticky stylizovaná do černobílé a ve skle je docela zajímavý odraz okolních budov. Bohužel to je vše. Fotografie nemá obsahový přesah. A potřebovala by to.

Fakt je, že fotografií s figurínami bylo už nafoceno docela slušné množství a to výtvarně mnohem zajímavějších a často i s obsahovým přesahem. Obzvláště v období pop-artu se figurína stala až symbolem doby.

Já bych se radši už fotografování figurín vyhnul. A když, tak bych se pokusil někde ve skladě figurín vyskládat z jednotlivých dílů jiný, absurdní tvar těla. To by bylo minimálně zcela určitě k zadanému tématu.

Tentokrát svým způsobem rámcování. Na úvod svého hodnocení jsem umístil dvě vaše fotografie, které mě docela zaujaly. A tohle je třetí. A pro mě osobně možná nejzajímavější. Mají k sobě docela daleko, protože ty první dvě byly v realitě nalezené, tahle je vědomě vytvořená – inscenovaná.

Z fotografie je okamžitě jasné, že ji fotila žena. Musím se přiznat, že mám ženské pojetí fotografie docela rád. Ženy více pracují s pocity a jemnými odlišnostmi v gestech a výrazech. Třeba u téhle fotografie je důležitá pravá ruka, která se opírá o rám dveří, jakoby podpírala figuru při náhlé proměně. I výraz oka vzhlížející do dálky má pro fotografii důležitý význam.

Na téhle fotografii vlastně není zobrazen výsledek nějaké proměny. Na této fotografii ta pocitová mutace právě probíhá.

A příště? Nechte se překvapit…
Kamil Varga

Hodnocení minulého tématu: Okem profesionála, říjen 2007: „Cestou domů“

Téma na leden 2008: „S tebou mne baví svět“
Hodnotí profesionální fotograf Milan Šusta. Fotografie na lednové téma zasílejte do 31. ledna 2008, 23:59 na adresu: fotoinstitut@fo­toaparat.cz

Téma na prosinec 2007: „Káva nebo čaj?“
Hodnotí profesionální fotograf Standa Pokorný. Fotografie na prosincové téma zasílejte do 31. prosince 2007, 23:59 na adresu: fotoinstitut@fo­toaparat.cz