Zpracování tématu: "Kořeny"

Milí fotografové,
téma kořeny tak trochu souzní s aktuálním ročním obdobím, které se protáhlo až do poloviny prosince. Přece ale, k mému překvapení, nesklouzly fotografie k ilustraci podzimní nálady. Naopak vzniklo pár velice zajímavých snímku s výtvarnou kvalitou. Z došlých snímků jsem vybral několik zajímavých, které svou kreativitou nastínily možnosti pro hlubší a dlouhodobější pozorování krajiny.

Za vaše snažení jsme ve spolupráci s Centrem FotoŠkoda připravili malou odměnu pro autora vybrané fotografie. Tentokrát ji získal Petr Linhart za fotografii propletených kořenů.

I když snímek není na první pohled kompozičně zajímavý a tonálně by se dala fotografie zdokonalit, působí fotografie velice výtvarně a zrale. Analogie propletených kořenů, jejich spletitých cest a vyústění. Není nutné vždy se dívat na technickou stránku snímku, a proto je pro mě tato fotografie tou vítěznou. Podobně k tomu přistupoval i Čestmír Krátký, a proto jeho fotografie vřele doporučuji.

Tonálně i kompozičně nepříliš povedený snímek, kdy je popředí moc tmavé, hlavní objekt (skřet) je ve středu snímku a pozadí se vytrácí do mlhy. Špatně je volený úhel pohledu i záběru. Pokud ale zapomenu na tato pravidla, může být snímek nadějným odrazovým můstkem k širšímu pojetí tématu přírody. Koncepčnější a dlouhodobý přístup k tématu může po čase vytvořit jednotnější celek – soubor. Podobně k tomu přistupoval i Alois Nožička, proto jeho fotografie vřele doporučuji.

Velmi zajímavý snímek. Je vidět, že se autor dívá kolem sebe, hledá a nachází. Možná bych zvolil o něco menší výřez, horní část snímku by na fotografii nemusela být, a černobílou variantu. Fotografie, i když je statická a strohá, má svoji pointu. Jinak v podstatě nemám co tomuto snímku vytknout. Zařadil bych ho mezi ty podařené a je horkým kandidátem na vítěze.

Typ podzimní fotografie, kterých bohužel můžeme vidět mnoho a jsou všechny velmi podobné. Zajímavá atmosféra je doplněna klasickými atributy podzimní nálady, ale je až příliš stereotypní. Kompozičně není co vytknout. Fotografie by se spíš dala zařadit do kategorie „snímek podzimu“.

Snímek bez využití hloubky ostrosti a kompozičně nevyrovnaný. Kořeny se ztrácejí v tonálně i barevně v absolutně jednotném popředí, v pozadí je příliš velký chaos umocněný podobnou tonalitou a barevnou jednotností. Tento snímek je díky tomu nevýrazný a nezajímavý.

Tmavá nálada a ponurá atmosféra bohužel ubírají tomuto snímku na zajímavosti. Kořeny nejsou kvůli nevhodně zvolené tonalitě příliš patrné a není zřejmé, zda si má divák představit kořeny v odrazu ve vodě. Celý snímek je tak obrazně řečeno utopen a splývá. V tomto případě bych volil jiný výřez a tonalitu.

Snímek bych zařadil spíše do kategorie „pohádkových příběhů“. Je zde sice využita hloubka ostrosti, ale u středové kompozice není jasné, zda je záměrem. Zvolil bych možnost série více fotografií, ze které by bylo zřejmé, že jde třeba o nadhled nebo o vtip. Do tématu „kořeny“ bych tuto fotografii nezařadil.

A to je pro tentokrát vše. Posílejte fotografie do hravého tématu na prosinec 2009 a leden 2010 „Hra“.

Viktor Kopasz – rozhovor

Profesionální fotograf maďarsko-slovenského původu Viktor Kopasz je zajímavým autorem. Ve své tvorbě se zabývá převážně fotografickými deníky a v současné době je i dalším profesionálem, který hodnotí snímky v našem seriálu Okem profesionála. Viktora Kopasze vám přiblížíme v krátkém rozhovoru. Vyzpovídala ho Kateřina Mydlářová

Dobrý den, přicházíte po Milanu Šustovi jako další hlas v seriálu Okem profesionála, kde hodnotíte fotografie na předem daná témata. Co říkáte na svůj úkol?
Je zajímavé vidět, jak vidí svět fotografové, kteří nejsou poskvrněni akademismem. I pro mě je podnětné si tyto práce prohlédnout, ohodnotit a případně svými komentáři i motivovat. 

Myslíte, že v poslední době se zvedl zájem o fotografování jako takové?
Digitalizací fotografického média se fotografie stala o mnoho přístupnější větším vrstvám lidí. Kdo se v současnosti začne zabývat fotografií, může velice rychle si osvojit zákonitosti expozice etc. a vůbec mít přehled v technologickém vývoji. Zároveň amatérští fotografové mají možnost zhotovovat snímky, které nejsou jen do rodinného alba. 

Teď ale k Vám, vezměme to od začátku. Povězte nám, kdy a jak začal Váš fotografický život?
Fotografovat jsem začal v 15 letech a hned jsem začal tvořit fotografické deníky, kterých je dnes přes padesát. Mojí inspirací je místo, odkud pocházím, místní lidé a vzpomínky, krajina. Po studiu na škole užitkového výtvarnictva v Košicích jsem vystudoval FAMU a při studiu jsem se stále věnoval volné tvorbě. 

Jaké národnosti jsou zahrnuty ve Vašem rodokmenu? Myslíte, že jste svým původem nějak ovlivněn v tvorbě?
Jsem maďarské národnosti z východního Slovenska, z cípu mezi Ukrajinou a Maďarskem. Moji předci pocházejí hlavně z Maďarska, část by se dala nalézt i v Polsku. Jednoduše klasická střední Evropa. Moje tvorba je tímto rozhodně ovlivněna, prolínají se v ní vlivy tohoto regionu. 

Pracujete zejména na fotografických denících. Co si máme pod tím představit?
Moje deníky jsou autorské knihy, plné fotografických asambláží, koláží a grafických intervencí. Fotografický deník, původně záznam všední reality, přátel, krajiny a mnoha dalších věcí, které mně obklopovaly, se změnil na introspektivní hru fragmentů fotografií, textu, koláží. Z deníků se postupem času stala vizuální autorská kniha. Z těchto knih vznikají různé fotografické cykly. 

Jsou ony deníky koncepční prací, či jsou jen zpracovány za základě určitého pocitu? Jak je vůbec tvoříte?
Deník vzniká ve více fázích. První impulzem je vždy nějaká skica, kresba nebo slovo. Samotné fotografování nemusí s konkrétní skicou vždy souviset, závisí na daných okolnostech. Vždy v sobě nosím více témat a pokud je příležitost, tak je takzvaně „rozfotografuji“. Poslední fáze souvisí se zpracováním negativního a pozitivního procesu, selekcí v počítači a následnou prací s vybranými fotografiemi. 

Vaše fotografie jsou vesměs temného rázu. Je to umělecký záměr či jen odraz Vaší osobnosti?
Nesnažím se o to, aby fotografie působily temně, je to spíš odraz toho, kde jsou fotografie pořízeny. Pokud ale s temnotou pracuji vědomě, tak se snažím tím více upoutat pozornost na vyfotografovaný objekt. Vtáhnout diváka do děje, případně i znejistit. 

Jaký význam pro Vás mají autoportréty?
Autoportréty jsou pro mne důležité, jsou určitou sebereflexí, poznáváním sebe sama a zachycováním určitých životních období a postojů. Poslední dobou ale jako hlavní téma z mé práce ustupují. 

Dáváte přednost klasické či digitální fotografii?
Využívám možnosti obou. Každá má své výhody a nevýhody. 

Pro vaši informaci, jak jste zpracovali minulá témata seriálu Okem profesionála

• listopad 2009: „Kořeny“
• říjen 2009: „Po setmění“
• září 2009: „Odrazy a zrcadlení“
• červenec/srpen 2009: „Moje krásná dovolená“
• červen 2009: „Rychlost“
• květen 2009: „Okna a okénka“
• březen/duben 2009: „Jarní probouzení“
• leden/únor 2009: „Můj dům, můj hrad“
• listopad/prosinec 2008: „Vánoce přicházejí“
• září 2008: „Setkání, schůzka, rande“
• léto 2008: „Jin a Jang“
• květen 2008: „Můj (ne)přítel čas“
• duben 2008: „Kdo si hraje, nezlobí“
• březen 2008: „Přírodní katastrofy“
• únor 2008: „Mé druhé já“
• leden 2008: „S tebou mě baví svět“
• prosinec 2007: „Káva nebo čaj?“
• listopad 2007: „Ani ryba, ani rak“
• říjen 2007: „Cestou domů“