Negativ kontra diapozitiv

Podotkl bych, že film (hlavně negativní) má proti digitálním čidlům šťastnější chování mimo lineární úseky křivky, tedy v oblasti mírné pře- / podexpozice: Převod jasů sice neprobíhá v reálném poměru, ale stačí pro zachování alespoň jakési kresby, což má blízko reálnému dojmu při sledování okem. Digitální čidla to na koncích rozsahu "vzdají" do čisté černé nebo bílé, protože omezené bitové rozsahy, přes které informaci posílají, žádnou rezervu nemají. V tomto ohledu se čidlo chová jako inverze (a hůř) a digitál se špatným měřením je holé neštěstí, byť by se jinak funkcemi jen ježil.

Tento článek je bohužel velice zavádějící. To, co tady autor označuje jako expoziční pružnost filmu, není vůbec expoziční pružnost filmu, ale jeho užitečný rozsah. Expoziční pružnost filmu je počet EV, o které se lze zmýlit při stanovování expozice směrem k podexpozici nebo přeexpozici, aniž by to mělo nějaké větší následky. U negativu je (u normálně kontrastní scény) pružnost vzhledem k podexpozici cca 1, max 2 EV, vzhledem k přeexpozici pak ještě větší. U diapozitivu je prakticky nulová. Stejně tak je zavádějící i to, co autor píše o negativních filmech. Je sice pravda, že rovná část charakteristické křivky negativního filmu (tj. užitečný rozsah filmu) mívá 10 i více EV, jenže zcela opomněl to, že negativ není konečným produktem a pak vstupuje do hry ještě papír. Převést oněch 10EV zachycených na filmu na papír je velice netriviální záležitost a speciálně pokud fotíte na barevný negativ a fotky si necháváte dělat automatem v labu, tak na 10EV můžete směle zapomenout. Papíry mají takový užitečný rozsah, aby to vyhovovalo průměrně kontrastním scénám, zachyceným na filmu vyvolaném standardním způsobem, tj. kombinace film a papír má nakonec užitečný rozsah oněch 6EV, úplně stejně jako diapozitiv. Jedinou výhodou oproti diapozitivu je, že si až dodatečně, při výrobě papírové fotografie, si můžete zvolit, kterých 6EV z kontrastní scény bude na papíru zachycených s detaily a co obětujete (vypálená světla versus černočerné stíny).

Souhlasím, že při převodu na papír v klasickém minilabu ztatíte část užitečného rozsahu filmu. K dyž vidím některé výsledky z minilabů, může to být i horší, než jak říkáte. Na druhé straně je třeba říci, že stále stoupá počet digitálních labů, kde se negativy skenují a poté se provádí digitální osvit. Záleží zde opět hodně na kvalitě skeneru a obsluhy, kolik EV zůstane zachováno. Nevýhodou ¨negativu je i nutnost zvýšení kontrastu při skenování. Při kvalitní práci je však rozhodně možné vytáhnout více než 5 - 6 EV jako u inverzního filmu. Co se týče té expoziční pružnosti vers. užitečný rozsah filmu. Souhlasím, že pro výklad je lepší použít pojem užitečný rozsah filmu. Ve skutečnosti jak expoziční pružnost, tak užitečný rozsah filmu veličiny charakterizují tentýž základní rozdíl mezi inverzním a negativním filmem, který je v hodnotě směrnice přímkové části charakteristické křivky. Díky tomu, že tato část je pro inverzní film strmější t.j. při stejném rozdílu osvětlení se dosáhne většího rozdílu v densitě, je i užitečný rozsah inverzního filmu menší než u negativního filmu, kde je tato část charakteristické křivky méně strmá. Každopádně díky za dobrý komentář.

I když už to tu bylo mírně zmíněno ještě malinko vyzvednu jednu myšlenku : digitalizace z filmu !!! Chápu, že pro starší babičku je skoro nemožné prohlížení vašich snímků v nějakém počítači, ale pro ty jenž tuto vymoženost vlastní je celkově dobrým řešením focení na film a následné scanování bez tvorby fotek. Podle mého názoru výborná věc v případě dostupnosti kvalitního a rychlého scaneru a dobrého počítače (kladen důraz na dostatečně velikou paměť RAM) hlavně pro kvalitní archivaci a příjemné prohlížení snímků na větších monitorech (od 19" a výš).