Nemůžete komentovat. Nejste přihlášen(a).
prima
kam se hrabe elektronický rámeček na fotky...
+
+
hodně silná fotka, líbí moc
hodne emotivní
+++
Hodně manipulativní.
svetlo :-/
rulisa: proč myslíš?
Protože to tak cítím. :-)
Fotka, která útočí skrze stereotypy symbolů. Působících aspoň na mě docela nastraženě - naaranžovaně. Jako celá ta scéna.
Kdyby místo vnoučat visely na drátkách umělohmotné rybičky, byla by to fotka cca za 3. Nejen dík nedobrému světlu, i dík nekvalitě evidentního tahání stínů z podexpozice.
Proti tomu ostrá bělost stolu a fotek... i to - nejen pro mě nelogické fotky na drátkách - je to "nastražení symbolů". Nutících diváka v protikladu k těm veselým jasným fotkám mládí k lítosti nad šedivým osamělým starcem, z nějž nejvíc svítící je opět symbol - berle...
Mno... ale předpokládám, že ten starý pán na tom trenažéru v pozadí nejezdí. Tak mi ten okamžik osamělého smutku přijde poněkud... Neupřímný...
Jinak řečeno - uvěřím i, že výzdoba nebyla vysloveně za účelem fotografování. Ale líp než bezbřehý smutek trvající delší dobu nežli expoziční, mi jde si představit, že těsně po cvaknutí pán zvedl oči a normálním hlasem pokračoval v nějaké předchozí myšlence, hovoru, komentáři děje, který se možná odehrává vpravo dole, či obrátil téma dotazem na technologii fotografování nebo na večeři...
Dík za vysvětlení.
Osobně věřím tomu, že je vše původní, autorem nepřidané - hůl i neobvykle umístěné fotky. A už jen ta scéna mi stačí, aby to na mě působilo.
Nevím, zda má smysl tady něco psát, ale aranžované tu není naprosto nic. Chodíme prostě za dědou posedět. Mám těch fotek víc, na všech je téměř stejný. Byla tma. Ty ostatní jsou světelně lepší, ale tahle měla jakési kouzlo. Lépe to zatím technicky vytáhnout nedokážu. Dědovi je 92, na tom rotopedu pravidelně šlape a taky chodí každý den ven. To, o čem píše rulisa, že je to vykalkulované, tak nějak vzniklo podvědomě.
Jistě že podvědomě, tak jako podvědomě vzniká dojem, že je děda nešťastný, strašně smutný a osamělý - což je to, co na diváky působí, ať je fotka jinak jakákoli. :-)
Nemyslím to zle, jen jsem odpovídala na otázku a snažila se odpověď vysvětlit.
Schéma vnímání je starý člověk = smutný člověk.
(Mojí mamince je 81 a podobně "smutných" fotek, kdy se v dalším zlomku vteřiny rozchechtá nebo rozmluví jak když teče voda, s ní jde nafotit hafo, zepár jich už taky nafocených mám.)
Jestli děda šlape, klobouk dolů. Nešlo mi to dohromady s tou hůlkou.
Ale o to míň se mi chce věřit nějaké smutné rezignaci. :-)
To samé by se asi dalo napsat o dětských fotkách. Jsou tak milé, až jsou většina kýč. Taky za to ale ty děti nemůžou. Staří lidé jsou zase unaveni životem, ač jsou jinak relativně spokojeni. Děda mi tady na tý fotce ale připomíná indiánskýho náčelníka, který ví a mlčí. Zdálo se mi, že je tady trochu zobecněno to stáří, se svými atributy..alespoň proto jsem tu fotku vložila.
Jinak fakt, že ho fotím, je mu dnes už ukraden a já jsem mu za to vděčná. Těžko mě někdo dovolí vstoupit k sobě takhle blízko..proto je ta fotka, myslím, poměrně emotivní.
Honzo, to jsou blbý příklady na tohle téma, myslím. Tyhle fotky se přece nesnaží tvářit, že jsou dokumentem. To je přímo osobní výpověď,to je jasná stylizace a mimochodem, docela dobrá, mě se líbí..
Ty Berbatíkovy jsou manipulace ještě větší, protože jasně záměrná.
Ivano, ty to pořád bereš hrozně osobně. Všecko to, co píšeš o dědovi, chápu a nevyvracím.
To o čem píšu, je jen pocit z fotky.
A - ano, většina dětských fotek jsou kýč.
Ale ne všechny. (Viz Sally Mann.)
Pocit z fotky je hodně ošemetná věc. Co člověk, to jiný pocit. Můžeš mít nejlepší úmysly a stejně narazíš. Vždycky narazíš. U někoho. Někdy to nepochopení vytváří až nenávist, výsměch. Proto to ale nepřestanu dělat podle sebe. To by to ztratilo smysl.
Jasně. Proto nepřestanu ty pocity na fotoservru psát, protože si myslím, že je dobré, když má autor info o celé šíři jejich spektra. :-)
Hmm... fotka pre mňa ok, aj keď exif ma mierne prekvapil (kombináciou použitej techniky a kvality fotky). Svetlo je fakt asi trochu nelogické; zaujímalo by ma, ako to vyzeralo vo farbe. Diskusia zaujímavá - asi neviem dosť čítať emócie, ale smútok tam nevidím. Ale rozumiem rulisinému pocitu z fotky.
Myslím, že nějaký konkrétní smutek tam opravdu není. Ale jestli se budu v tomto věku tvářit vesele, to fakt nevím..