Tohle není anorektička, to je normálně hubená holka s břichem vší silou vtaženým do plic, doufám, že se při focení neudusila.

Nebýt popisku, tak z toho nějakej boj za anorexii absolutně není poznat. Spíš jsem myslela, že má alergii na pyl, podle těch kytek dole, zabalení hlavy v šátku a zakrývání si nosu.

rulisa: Tak Vám velmi děkuji za diaknózu, já vyřídím svým lékařům ať si přestanou vymýšlet kraviny, tímhle je přece celý můj problém vyřešen... snad Vaše dítě nikdy nic podobného nezažije takové řeči totiž každou matku zabolí.

omlouvám se za překlep.... pochopitelně diagnóza

Moje děti takto ještě nedávno vypadaly obě a diagnózu měly akorát na atopickej ekzém a sníženou kapacitu plic. :-))

Petro, fotka má mluvit sama za sebe. Tahle nemluví. Takže víc o tom z mojí strany taky nemá cenu mluvit.

Pardon, Pavlo. Omlouvám se za popletení jména.

Vracím se ještě v zadumání nad fotkami, jež nutně potřebují popisy, aby působily.

Tvůj text:
"Myslím si, že problému anorexie je stále věnováno málo místa a mladých stařen bohužel stále přibývá ..."

Můj názor na problematiku:
Podle mě daleko víc než anorexie přibývá nadváhy.

Pamatuju si ze svých školních a adolescentních dob poměry nadměrně hubených a nadměrně tlustých - tlustých bylo daleko míň než dneska a byla to ostuda být tlustá, žádná propagace přirozené krásy, prostě ostuzda, když holce tekly špeky. Dneska tečou kam se podívám.

A anorektičky byly taky, ale mluvilo se o nich jen šeptem jako o ještě větší ostudě, protože holka ne že se jen cpe sladkým a nehejbe se, ale je dokonce tak hloupá, že si dietou nechá rozházet myšlení až na samu hranici života.

Dneska je in o tom psát, ba se tím téměř chlubit - nic proti, je to lepší varianta než o tom zaprdle mlčet, nicméně si myslím, že určité procento mladých holek to od spadnutí do problému prostě neuchrání, stejně tak jako kampaň proti kouření neuchrání od kouření a osvěta stran marihuany ničící nervové buňky a neodhadnutelnosti obsahu THC nezabrání hulení (obojí znám nikoli jen z médií). Prostě každý jsme nějaký a každý padáme do nějakých problémů vyplývajících z naší povahy a nám dané výchovy.

Jen mi trošku vadí, když někdo zrovna ten svůj problém vydává za ten ze všech nejhorší a ostatní jsou nechápaví nepřejícníci, protože to s ním nesdílejí, tudíž tomu nerorzumí.

Všimla sis například, že anorektičky nebývají holky z rodin, kde nejsou peníze a kde se musí řešit základní životní potřeby či starost o dlouhodobě vážně nemocného člena rodiny (rodiče, sourozence)?

Snažíme se svoje děti uchránit od opravdových problémů, zajistit jim co nejlepší podmínky, co nejlíp je nasměrovat pro úspěchy v životě, a přitom jim prokazujeme medvědí službu, protože jim bereme možnost na opravdových problémech vyrůst. Zesílit, zmoudřet. Otvíráme jim dveře pro chyby z pošetilosti.

"Za nedotknutelnost se platí neúplností. To nejlepší, co ti mohu přát, mé dítě, je trocha neštěstí."
Francis Scott Fitzgerald