„Chtěl bych být jako ždánovský před sto lety čaroděj, vzduchem létající z polí höllhofských na blízký Heidelberg, aspoň tak se vznášeti mezi dvojhlavým Roklanem a Luzným kol oblého Antiglu. Tím více chtěl bych být kouzelníkem, abych zaklíti mohl před cizopasníky lidskými do neviditelných míst a bezpečí všechnu nádheru šumavského lesa, s jeho starými chlapíky, krásu smrků a jedlí, listnáčů starých buků a mohutných košatých javorů.“
Josef Váchal