MS LEIPA 2023

Ve dnech 25.-29.10.2023 se konalo Mistrovství světa v individuálním mushingu v německé Leipě. Závody podobného formátu proto byly na dosah. Získat licenci pro focení takové události ale není jednoduché. Domluvila jsem si proto kontrakt s časopisem Psí sporty. Což je jeden z prestižních časopisů, věnovaný psím sportům, v České republice. V redakci naštěstí o fotografie z Mistrovství světa měli zájem a já mohla získat licenci a jet do Německé Leipy fotit. Závodilo se ve třech mushingových disciplínách – Canicross (běh se psem, Bikejöring (jízda na kole se psem) a Scooterjöring (jízda na koloběžce se psem).

Když jsem vybírala námět pro článek, říkala jsem si, že za zmínku určitě stojí fakt, že češi se jako rovnocenní soupeři postavili na start závodu v individuálním mushingu světového formátu. Málokdo totiž ví, jakou máme úspěšnost, jako česká výprava, na závodech světového formátu. Češi jsou profesionálové mushingového sportu, ovšem za neprofesionálních podmínek. Jakmile odjedou svůj závod, hned, jako každý obyčejný člověk, jdou do svého zaměstnání, kde musí vydělat prostředky, aby se mohli účastnit dalších podobných závodů. A proto by se o nich mělo mluvit více.

Závody jsem fotila na svou Sony A7III a vyzkoušela objektiv Canon 70–200 mm s přechodkou od Sigmy MC-11. Chtěla jsem zkusit, jak se tento zoom objektiv bude chovat při focení sportovní reportáže a zároveň si vyzkoušet jiný styl focení. Protože reportáže fotím nejraději na krátká skla, tohle byla zajímavá změna.

Ačkoliv reportážní fotografie neupravuji, pro tuto sérii fotografií jsem použila černobílou variantu, která přidává na dramatičnosti.

29MM, 1/500S, F/4.5, ISO 400

Závody se konaly v Leipě, což je malá vesnice v Německu, vzdálená zhruba 500 km. Pocházím z Jižních Čech, proto jsem měla cestu poněkud delší, cca 6h autem i s přestávkami. Ale jet fotit Mistrovství světa je, myslím, pro fotografa příležitost, která se neodmítá. Obzvlášť, když místo konání je tak blízko.

V Leipě v té době 4 dny v kuse pršelo. Všechny stakeouty (pozn. místa, kde ve svých obytných vozech nocovali musheři a kde měli ustájené psy) byli na rozlehlé louce, která byla podmáčená, takže podmínky pro sportovce byli dost sparťanské. Nejen pro sportovce, i fotografové z ostatních zemí se museli potýkat s neustálým deštěm

45MM, 1/2500S, F/4.5, ISO 4000

Zde fotografie znázorňuje, jak to reálně vypadalo na Stakeoutech. Fotografie byla pořízena těsně před oficiálním zahajovacím ceremoniálem, touto “uličkou”, kde prochází pán s deštníkem, procházely průvody sportovních výprav. Ihned, co jsem tuto fotografii pořídila, tak pořadatelé vypnuli lampy. Šlo se tedy v úplné tmě.

28MM, 1/250S, F/4.5, ISO 6400

Fotografie je pořízena na oficiálním zahájení, které probíhalo už za tmy. Jednomu členu z české výpravy jsem řekla ať mi posvítí světlem z telefonu, protože před pódiem byla naprostá tma. Díky pomoci amatérského osvětlovače vznikla zajímavá fotka nadšených mladých sportovců. Po nástupu výprav ze všech zemí pořadatelé odstartovali velkolepou laserovou show, v ten moment jsem přestala fotit, abych zachránila čip.

100MM, 1/1250S, F/4.5, ISO 4000

Na fotografii jsou zachyceni manželé Pischekovi. Pavel Pischek je vicemistr světa 2022 a 2023 ve Skijöringu (běh na lyžích se psem) a Simona Pischeková je vicemistryně Evropy 2022 v Scooter­jöringu (pozn. koloběžka), se psem jménem Píďalka.

100MM, 1/2000S, F/4.5, ISO 4000

Celý závod byl jedna velká bahenní lázeň. Pro většinu závodníků to byl velmi vyčerpávající boj, celá trať byla podmáčená a rozježděná z předchozích dní, kdy se na trati trénovalo.

135MM, 1/1250S, F/4.5, ISO 4000

Disciplíně, kdy jezdec jede na kole za svým psem se říká Bikejöring. Při těchto disciplínách dokáží týmy Bikejöringu vyvinout průměrnou rychlost 35 km/h. Což je naprosto neuvěřitelná rychlost. Představte si, že v této rychlosti se proplétáte mezi stromy lesem a zdoláváte prudké zatáčky. Trať byla po silných deštích podmáčená a z rychlé trati se stal silový boj. Ale čeští závodníci patří mezi světovou špičku a jsou na těžké podmínky skvěle připraveni, stejně tak i jejich psí sportovní parťáci.

200MM, 1/2000S, F/4.5, ISO 1250

Startovní prostor bývá hodně dramatický. Většina závodníků má tzv. Handlery, kteří pomáhají udržet v klidu jejich nedočkavé psy při startu. Ne vždy se to ale podaří přímo na zemi, jak je vidět na této fotografii.

90MM, 1/2000S, F/4.5, ISO 1250

Mylnou domněnkou laiků je, že psy využívaní pro tento sport trpí. Opak je pravdou. Tito psy jsou šlechtěni pro Mushing a tahání mají v krvi a postroj přímo milují. Mnohdy se jim dostává více péče než samotným závodníkům. Přirovnala bych to k péči o dostihového koně.

200MM, 1/2000S, F/4.5, ISO 1250

Při závodech je vidět propojení mezi závodníky a jejich psy. Vztah, jaký mezi sebou mají hraje velkou roli pro dosažení úspěchu. To je jeden z důvodů, proč jsem si pro focení vybrala zrovna tento sport.

180MM, 1/2000S, F/4.5, ISO 1000

Cílová rovinka. Jedna z mých oblíbených fotografií ze závodu mistrovství světa v Leipě. Fotografie je z druhého závodního dne, kdy se startuje tzv. Gundersenem, což je vlastně stíhací závod. Závodníci vybíhají v těsném rozestupu a v cílové rovince to pak bývá velmi napínavé.

200MM, 1/2500S, F/4.5, ISO 800

Mushingové závody bývají většinou dvoudenní. Proto své focení rozkládám do dvou typů focení na různých místech. První den jsem většinou na trati, kde zaznamenávám každého závodníka v pohybu. Ti jsou pak rádi, že se svými fotografiemi mohou pochlubit. Fotografie navíc ukazuje jediný okamžik, kdy na chvíli vysvitlo slunko. Zbytek závodu se totiž fotil za deště a v šeru. Pamatuji si, že v jednu chvíli jsem seděla na kempingové židli a přes sebe jsem měla hozené pončo, pod kterým jsem schovávala fotoaparát. Přiznám se, že tato situace mě přiměla k pořízení pláštěnky alespoň na objektiv.

100MM, 1/2000S, F/4.5, ISO 1250

Musherské závody jsou plné emocí. Především v cílovém prostoru. Závodníci na tratích nechávají kus sebe a do cíle přibíhají naprosto vyčerpaní, ale zároveň šťastní. Věnují přípravě sebe a svého psa hodně času a energie, proto každé doběhnutí do cíle je pro ně úspěchem. Canicrosaři běhají 5 km tratě v tempu 2:50/km a ne jeden běžec přiznal, že canicross neuvěřitelně bolí, ale je vysoce návykový. Sama jsem si tento sport vyzkoušela se svým psem a mohu potvrdit, že mají pravdu.

200MM, 1/2000S, F/4.5, ISO 1250

Také má oblíbená fotografie. Canicrossařka ze slovenské výpravy, která hrdě dobíhá do cíle s národní vlajkou.

100MM, 1/2000S, F/4.5, ISO 1600

Přátelství a fair play. Na trati jsou soupeři, ale když jde do tuhého, tak si vzájemně pomáhají.

K focení mushingových sportů jsem se dostala díky svému psu. Mám doma malého ohaře, který je naprosto neunavitelný a mě běhání vždy bavilo. Proto tento sport byl pro nás jasnou volbou. Má profesní kariéra reportážního fotografa začala, když mě oslovili z jihočeského mushingového oddílu Musher Klub JCC, abych jim nafotila reportáž z Mistrovství České republiky v canicrossu. Poprvé jsem vůbec nevěděla, do čeho se pouštím. Má úplně první série fotografií měla velký úspěch, který mi přinesl další nabídky od pořadatelů závodů. Získala jsem potřebné zkušenosti a mohla se s klidným srdcem vydat do Německa nafotit Mistrovství světa. Sportovní reportáž mě naplňuje, proto věřím v další podobné příležitosti a zkušenosti.