Test fotoaparátu Sony Alpha A1

(Přečtěte si též: Sony uvádí Alpha A1, kde najdete základní technické informace o fotoaparátu a uživatelsko urecenzi Sony A1 od Andreje Macenauera – dnešní recenze není druhým dílem, ale zase trochu jiným pohledem na zajímavý přístroj, který si to rozhodně zaslouží)

Úvod

Od pradávna bylo ve světě digitální fototechniky standardem mít dvě vrcholové řady profesionálních fotoaparátů – jednu pro akční záběry, vyznačující se rychlostí a druhou pro snímky s vysokým rozlišením (a třetí pro video). Pamatujete z doby již minulé třeba na EOSy 1D a 1Ds od Canonu? Z doby současné a v případě Sony jsou to řady A7R a A9 (a A7S pro video). Důvod pro to je datový tok. Procesor fotoaparátu nestíhá zpracovávat vysoké objemy dat dostatečnou rychlostí a vyrovnávací paměť i paměťové karty to brzdí zrovna tak. To je ale díky A1 z velké části minulost. Sony A1 má tak výkonná „střeva“, že jí nedělá problém ukládat 50MP snímky pořizované po třiceti za vteřinu a ještě mezi tím přeostřovat. S touto novinkou si tedy díky přenosu 1,5GB/s nemusíte vybírat mezi rychlostí a rozlišením. Můžete dokonce nahrávat i video až v rozlišení 8K.

Jistě, ve světle takového výpočetního výkonu a rychlosti přenosu není 50MP stropem a tak se asi dočkáme specializovaných fotoaparátů s ještě vyšším rozlišením a systém „dvou řad“ tak má před sebou stále budoucnost. Konec konců, řada A7R má ve své Mark IV verzi ještě rozlišení o trochu vyšší (61 vs. 50 MP). To ale hodně odbočujeme, nyní se věnujme novému králi bezzrcadlovek Sony, modelu A1.

Vzhled, design, rozměry a ovládání

Vizuálně i na omak působí model A1 jako klasická hranatá bezzrcadlovka Sony. Od řad A7 a A9 se v základních obrysech moc neliší (samozřejmě s výjimkou zmenšeného modelu A7C). Je trošku masivnější, ale nepoznáte to bez přímého srovnání, jen pár mm a několik desítek gramů. Rozdíl je ale v množství ovládacích prvků na těle, kdy mají řady A1 a A9 přímé voliče pro režim AF a snímání. Podívejte se níže na srovnání A1/A7IV/A9:

Rozměry a váha těla: 129 × 97 × 81 mm, 737 g (srov. 129 × 96 × 78 mm a 665 g v případě A7R IV)

Daný design má výhodu, že přechod mezi těly bude přirozený, jako jeho nevýhodu osobně vidím určitou neergonomičnost jeho filozofie – to má společné s ostatními bezzrcadlovkami Sony. Oblé, anatomicky tvarované fotoaparáty s velkým gripem se mi prostě drží líp, než ty malé a hranaté. Rovněž umístění spouště téměř kolmo ke gripu a poměrně daleko od přirozené polohy ukazováčku by mohlo být lepší, ale to je prostě dlouhodobý design Sony. Nic, co by mělo potenciálního zájemce odradit – sám jsem uživatelem bezzrcadlovek Sony, ale v rámci objektivity je třeba zmínit i neduhy. A protože jich je na tomto fotoaparátu objektivně málo, budu se občas chytat i pomyslných stébel.

Vzadu najdeme klasický výklopný dotykový displej (nikoliv otočný jako u A7S III, neumí se vyklopit do boku či otočit dopředu), který ale prodělal jednu důležitou změnu. Ne v hardwaru, ale v zobrazovaném obsahu. Sony má nové menu, pravda, má ho od A7S III, ale mě se dostalo do rukou až tady. Jedna z věcí, kterou jsem v každé recenzi libovolného přístroje od Sony kritizoval, bylo nepřehledné, nekonzistentní menu. Nové je výrazně lepší. Sekce jsou členěny vertikálně do logických, barevně odlišených záložek, mezi kterými se lze pohodlně pohybovat čistě pomocí křížového čtyřsměrného voliče. Však se podívejte sami:

Menu je logičtější a přehlednější, než u předchozích modelů (vyjma A7S III)

Co oceňuji je přítomnost joysticku pro výběr zaostřovacích bodů, ale to je v dané třídě standard. Praktický prvek je také aretace všech kruhových voličů včetně voliče PASM nebo kolečka pro nastavení kompenzace expozice. Pokud se aretace EV bojíte, protože přenastavujete korekci pro takřka každý snímek, nebojte, aretace je v tomto případě dobrovolná. Je to spíše zámek, kterým můžete kolečko zamknout proti náhodnému pootočení, ale nemusíte ho používat. Mám rád, když výrobce myslí na podobné drobnosti.

Když pak fotoaparát přiložíte hledáčkem na oko, rázem se ocitnete v kině. Každému odpůrci elektronických hledáčků, který si z toho důvodu doma oprašuje zrcadlovku, doporučuji, aby vyrazil do nejbližšího obchodu a nechal si Sony A1 předvést. Myslím, že jsme se dostali do bodu, kdy jedinou a poslední výhodou optického hledáčku je spotřeba (je prostě vysoká, pokud chcete šetřit baterii, použijte, trochu kontraintuitivně, displej). Jinak bych raději koukal do tohoto, děkuji pěkně. Žádný lag, žádné blackouty, obrovská úhlopříčka a hlavně – vidím, jak bude vypadat fotka, než zmáčknu spoušť. A taky jsem si zvykl si v něm vyfocené snímky prohlížet. Je to jako můj malý přenosný lightbox, kdy mě neruší parazitní světlo.

U testoveného modelu se mi asi dvakrát stalo, že hledáček, spouštěný senzorem přiblížení, se po přiložení k oku nespustil. Možná softwarový bug v raném firmwaru? To se novým modelům stává a je proto důležité si hlídat dostupnost softwarových updatů pro váš fotoaparát a dokonce objektivy podobně, jako musíte updatovat svůj mobil nebo počítač. Že to nebyla náhoda dosvědčuje i stejná zkušenost Andreje Macenauera, se kterým jsme se o fotoaparát střídali.

Parametry hledáčku: 9 437 184 bodů, 100% pokrytí, 0.9× zvětšení, 120fps obnovovací frekvence (nebo 240fps při sníženém rozlišení), –4.0 až +3.0 dioptrická korekce, limitní vzdálenost oka 25mm (tedy vhodný i pro lidi s druhým párem očí)

Parametry displeje: 1 440 000 bodů, 100% pokrytí, 3″ úhlopříčka, výklopný, dotykový, obnovovací frekvence neudána (ale nižší, než u hledáčku)

Asi nejsem sám, komu se zdá pokrok v kvalitě hledáčku neúměrný kvalitě displeje, ale buďme za něj rádi. Fakt je, že pro přesnou práci, kde se vysoké rozlišení i rychlost hodí, také raději použiji hledáček. V kvalitě displeje je ale určitě prostor ke zlepšení pro příští generaci.

Paměťová média

Fotoaparát má dva rovnocenné sloty pro CFexpress/SD karty. V případě použití SD karet oba podporují UHS II standard.

Baterie

Alpha A1 používá typ baterie NP-FZ100, se kterou by dle standardu CIPA měla být schopna vydržet 530 snímků. Pokud je to málo, pořiďte si battery grip, který výdrž zdvojnásobí. Tady nacházíme jednu z nevýhod bezzrcadlovek proti zrcadlovkám: takový Nikon D6 vydrží na jeden akumulátor 3580 snímků. Výdrž za rozměry – každého volba.

Konektivita

Tady se nemá A1 za co stydět ani proti rozměrnějším zrcadlovkám. Nadílka portů je bohatá: nabíjecí USB-C 3.2, microUSB 2.0, Ethernet, plnohodnotné HDMI, vstup pro mikrofon, výstup pro sluchátka a flash-sync konektor a z bezdrátových technologií Wi-Fi (2.4 / 5GHz), Bluetooth a NFC.

Pro koho je A1?

Pro profíky, samozřejmě. Alpha A1 bude primárně přístroj pro akční fotografy. Sport, wildlife, případně reportáž… pokud vám jde hlavně o rozlišení a rychlost tolik nevyužijete, ušetříte peníze s řadou A7R.

Vysoké rozlišení má ale smysl i pro fotografování akce. Zejména se skvělými objektivy řady GM dostanete natolik detailní snímek, že snese velmi silný ořez. Můžete tak dodatečně „prodloužit“ dosah objektivu v postprocesu. I při 2× cropu získáte cca 12MP snímek, což je dostatečné i pro publikaci tiskem. Je to, jako kdybyste měli fullframe a APS-C tělo v jednom.

Na tomto místě se hodí přiznat, že mě Sony Alpha A1 jako fotografa porazila. Vzhledem k tomu, jaká je náplň mojí fotografické práce, je pro mě Alpha A1 až moc dobrá. Zkrátka bych ji využíval tak z 20% a přístroj by u mě zahálel. Jelikož nejsem fotograf sportu ani wildlife, přidaná hodnota oproti modelům řady A7 je pro mě za malá. Rozdíl v ceně velký. Vcítím-li se ale do někoho, kdo schopnosti přístroje dokáže využít naplno, vidím naopak skutečně velký potenciál a jsem si jist, že se takovému fotografovi investice vyplatí.

A co pro amatéry? Leda byste nevěděli, co s penězi. Pro většinu hobbystů takový fotoaparát zůstane v říši „foťákového porna“ a tak to má být. Pokud jste v příjmové kategorii, pro kterou nejsou bezmála 200 tisíc za tělo žádné peníze, klidně si ho kupte, zklamáni z něj rozhodně nebudete, ale s procentuálním využitím schopností fotoaparátu na tom budete podobně, jako já.