PARAGRAFY KOLEM FOTEK II.

Pokud vezmete do ruky fotoaparát a vyjdete ven na ulici s úmyslem pořídit nějaké ty fotky, již v tom okamžiku po vás vztahují své zakroucené pařátky všelijaké paragrafy, ve kterých je dobré se alespoň trochu vyznat. V tomto článku se budeme zabývat tím, co a kde se smí a NESMÍ FOTOGRAFOVAT. Pokusím se rozdělit možné střety (s policií, organizátory, veledůležitými lidmi nebo vlakem) podle jednotlivých prostředí, kde se může náruživý lovec snímků ocitnout.

FOTOGRAF NA ULICI

V zásadě lze fotografovat na veřejnosti cokoliv a kohokoliv, pokud to není nějakou vyhláškou, zákonem či smluvním ujednáním upraveno jinak. V praxi to může znamenat, že vás někdo upozorní, že si nepřeje být fotografován – více méně se dovolává na zákon o ochraně osobnosti 40/1964 Sb, kde je výslovně uvedeno, že:

  • …obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy týkající se fyzické osoby nebo jejích projevů osobní povahy smějí byt pořízeny nebo použity jen s jejím svolením.
  • Svolení není třeba, použijí-li se … obrazové snímky … k účelům úředním na základě zákona.
  • … obrazové snímky … se mohou bez svolení fyzické osoby pořídit nebo použít přiměřeným způsobem též pro vědecké a umělecké účely a pro tiskové, filmové, rozhlasové a televizní zpravodajství. Ani takové použití však nesmí být v rozporu s oprávněnými zájmy fyzické osoby.

Pokud tedy nejste zrovna novinář, vykonávající redakcí svěřený úkol, nebo úřední osoba – např. policista dokumentující obrazově nehody, nebo vědec, zkoumající v davu pomocí fotografie statistickou pravděpodobnost výskytu modrých očí, MUSÍTE RESPEKTOVAT NESOUHLAS fotografované osoby a fidlátka si sbalit V úvahu snad připadá jedině tvrzení, že jste umělec, ale vysvětlete dotyčnému, že potřebujete zrovna jen tu jeho jedinou tvář k naplnění uměleckého záměru díla. Samozřejmě přesvědčovat můžete i pomocí peněz, nebo svým osobním šarmem, jen dejte pozor, abyste později nepoužili snímek jinak, než slíbíte – porušili byste tím totiž smluvní ujednání, a dotyčný by měl nárok vláčet vás po soudech, aby si zjednal nápravu – od omluvy až po nějaké to odškodné včetně soudních výloh.

A to nemluvím o tom, že se na podobě dotyčné osoby obohatíte například pozdějším prodejem snímku na reklamní použití. (Že se některé fotografie dají dobře zpeněžit, tuší asi každý. Ale jak to udělat, probereme v příštím článku FOTOGRAFIE JAKO ZBOŽÍ.) Takže pokud jste náruživý fotoamatér, a setkáte se s nesouhlasem, raději odmítnutí respektujte – je to především lidsky slušné. A dokonce i mnoho fotografů, ověnčených nejrůznějšími novinářskými cenami, často nejprve navazuje verbální kontakt a žádá o svolení, pokud je to možné. Často takové jednání vede i k daleko lepším snímkům.

Bělorusko, veverka v parku Ghana, pohřební host
Nord China, - police - policista. Letiště Ruzyně, Loading Bridge

FOTOGRAF PŘED PLOTEM

Také při fotografování budov či krajin můžete podle českých zákonů narazit, a to podle paragrafu 21 zákona 383/1990 Sb. o ochraně státního tajemství. Zní to strašidelně a ve sbírce zákonů se obtížně hledají souvislosti, protože tento zákon hlavně doplňuje a ruší paragrafy různých jiných a starších zákonů, včetně zákona o civilním letectví. Protože nejde smysluplně citovat, pokusím se stručně shrnout hlavní zásady:
Pokud narazíte na plotě na ceduli zákaz fotografování, musíte jí respektovat, i když stojíte za plotem či na ulici.
Na té ceduli by měl být také uvedeno, kdo fotografování zakázal, a jen ten může fotografování či výjimku povolit. Pokud tam uvedeno nic není, musíte na ministerstvo obrany či vnitra pro výjimku či doprovod. Pokud neuspějete, nedá se nic dělat. Zrušení takové cedule o zákazu fotografování nebo udělení výjimky nelze vynutit soudní cestou. Je tu ale přece jen jakási možnost – nad územím ČR už dnes neplatí žádný zákaz fotografování z letadla, platí jen zákazy přeletů – takže můžete fotografovat cokoliv, nad co se s letadlem dostanete.

Ruzyňské letiště Bělorusko, Bělovežský prales, srna
Letištní plocha v Siem Reap Maroko, domácí fotograf Maroko, město Rabat

FOTOGRAF NA KOLEJÍCH

Trochu specifické je stále ještě fotografování na nádražích, i když se to může zdát někomu divné či příznačné. Konflikty často provází neznalost vlastních předpisů ze strany zaměstnanců ČD. Na konci roku 2002 došlo k zániku státní organizace České dráhy a vznikly dvě nástupnické organizace, a to České dráhy, a.s. a státní organizace Správa železniční dopravní cesty (SŽDC).
Předpis Českých Drah číslo 2. (pro vydávání služebních průkazů a povolení do prostor Českých drah veřejnosti nepřístupných) byl převzat v plném rozsahu oběma nástupnickými organizacemi a později upraven v souvislosti s novelou zákona č. 266/1994 Sb. o dráhách (zákonem č. 23/ 2000 Sb.), která taxativně v § 4 a odstavci 2 stanovila MÍSTA VEŘEJNOSTI PŘÍSTUPNÁ. V místech veřejnosti přístupných, tedy na nástupištích, přístupových cestách k nim, nebo veřejně přístupných účelových komunikacích v obvodu dráhy, nebo na volných plochách vzdálených nejméně 2,5 m od osy krajní koleje dráhy, lze fotografovat a filmovat bez omezení.
Všechna ostatní místa v tomto ustanovení NEUVEDENÁ JSOU VEŘEJNOSTI NEPŘÍSTUPNÁ. Ale nejlepší je to, že místa veřejnosti nepřístupná není provozovatel dráhy povinen podle této novely označit.
V místech veřejnosti nepřístupných lze fotografovat a filmovat za předpokladu, že osoba má platné povolení ke vstupu do prostor veřejnosti nepřístupných, vydané provozovatelem dráhy, a nefotografuje objekty, prostory a zařízení, které jsou označeny tabulkou vyjadřující zákaz fotografování (písemně nebo symbolem – přeškrtnutý fotoaparát).
Takže shrnuto a podtrženo: V halách a nástupištích se fotografovat může bez povolení. Ale fotku hradláře v jeho budce byste měli pořizovat pouze a jedině se souhlasem přednosty, byť by vás tam sám hradlář pozval. A pozor: Striktně je zakázáno fotografovat v kolejišti (tedy 2,5 m od osy krajní koleje dráhy), a to i mimo nádraží. Prostě na kolejišti nemáte co dělat, riziko úrazu je tu veliké.

Switzerald, Švýcarsko, turisté zkoumají podvozek Bělorusko, dožínky

Líbil se vám článek?

Komentáře

Zobrazit diskusi ke článku ve fóru
  • Juraj Macko
    Juraj Macko
    10.01.2007 08:49

    Fajn článok.

  • Topi Pigula 1
    Topi Pigula 1
    10.01.2007 08:49

    Koukám Honzo, že sis dal práci. Je to moc pěkné, čtivé, věcné. Fakt dobré!
    Topí

  • Miress H
    Miress H
    10.01.2007 08:58

    Pekny a poucny. Chtel bych se zeptat :), svagr se chysta na Kubu. Jak je to s fotografovanim v teto krajine?

  • Topi Pigula 1
    Topi Pigula 1
    10.01.2007 09:06

    Ještě mě napadlo, nechtěl bys tady napsat něco o krádežích fotek z webu a jejich uveřejňování v médiích?
    Topí

  • fero33 fero33
    fero33 fero33
    10.01.2007 09:29

    Ja myslím, že sa zásadne mýlite čo sa týka situácie v USA. Pred pár mesiacmi bol o tom rozsiahly článok v Popular Photography. V princípe môžete fotiť kdekoľvek na verejnom priestranstve a čokoľvek a kohokoľvek. Problrmatická je situácia okolo fotenia moderných budov, kde majitelia budovy nesúhlasia s uverejneným budovy - týka sa to iba moderných budov, a nesúhlas je spojený s ochranou autorských práv architekta.

  • Pepíno Intercop
    Pepíno Intercop
    10.01.2007 09:31

    Hezký článek :)

  • VéBé
    VéBé
    10.01.2007 09:38

    Perfektní článek. Začíná moc nadějně (V zásadě lze fotografovat na veřejnosti cokoliv a kohokoliv) ale končí tak jako všechno v tomhle blbym státě. Svázáno polozákonama a polovyhláškama, tupými mozky svalnatých příslušníků ochranek, ohebných zákonů a koukáš, skoro nemůžeš fotit nic. Vzpomínám na jeden starší článek ve FOTOGRAFGII (květen 2000) kde novináři - fotografové vyprávěli své skušenosti s policií a příslušníky různých ochranek. Nadepsán byl citací: "Policisté jsou veřejní činitelé a při výkonu jejich povolání je lze fotografovat." Rozbité blesky, poškozené fotoaparáty odebrané filmy a karty - normální reakce. Sice u soudu někdo čas od času uspěl, ale to byli prosím novináři, kteří konali svou práci a měli za zadkem redakce. Pokud ty milý amatére neměříš dva metry deset a nevážíš stotřicet kilo, tak snad ani foťák na veřejnosti k pořizování momentek nevytahuj.

  • Tomáš Hrubý
    Tomáš Hrubý
    10.01.2007 09:59

    To tvrzení o USA je prostě nepravdivé, nějak k tomu není co dodat. V USA je specifická spíš situace kolem ochranných známek atd, ale to je podstatné až při publikaci do agentury atd. Jinak je ale focení v USA poměrně bezproblémové i když jistá specifika tu jsou. Co se může leckoho dotknout je například v současnosti se řešící otázka možného poplatku za komerční focení v národních parcích - to budí dost rozruchu.
    Naopak v článku chybí poznámka o Francii - pokud by se dělal žebříček zemí s nejdrastičtějším omezením focení lidí, tak asi vyhraje právě Francie, skoro mi u toho odstavce o USA připadá, že došlo k záměně slov USA a Francie... Cartier-Bresson se musí obracet v hrobě - dnes by vznik jeho díla byl absolutně nemožný :-(((

  • xstefi
    xstefi
    10.01.2007 11:42

    Moc povedeny clanek! Meli by to cist vsichni paparazziove z verejnych galerii (fa nevyjimaje) :)

  • www.darksinia.com
    www.darksinia.com
    10.01.2007 14:40

    supis clanok..to je fakt pravda..
    mne sa neraz stalo ze som fotila KUSTIK budovy (velvyslavenctvo) a skoncila som na vyposluchu a moj fotak bol kompletne prehliadnuty ako aj moje veci
    hehehehehehe :-)

    podla mna sa aj tak ale bezne fotia ludia a ani o tom nevedia....co sa tyka usa tiez moc nesúhlasim na zaklade informacii a skusenosti .

  • Caminante
    Caminante
    10.01.2007 15:08

    ad africké země: pokud si nepřejí být fotografováni, RESPEKTUJTE TO VŽDY.
    Add placení za focení. NIKDY! (ani propisky apod.) podporujte jen sofistikovanější žebrání. Seznamte se s nimi, pobuďte s v jejich společnosti, zajímejte se jak žijí... pustí vás k sobě. Buďte trpělivý:-)

  • Caminante
    Caminante
    10.01.2007 15:14

    jinak výše uvedené platí vlastně všude
    jo a Cuba: focení v poho, jen furt pozujou..španělština otevírá dveře, ctěte jejich zvyky

  • Ondrej Sanda
    Ondrej Sanda
    10.01.2007 16:12

    Velmi uzitecne, DIK

  • Shadow - Marcel Šolta
    Shadow - Marcel Šolta
    10.01.2007 16:15

    opravdu fajn čtení - dobrá práce

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (39)

Tisknout článek

Tip na článek

ŠKOLA BARVY JANA POHRIBNÉHO, 7. DÍL
ŠKOLA BARVY JANA POHRIBNÉHO, 7. DÍL

Sedmý díl no­vého se­ri­álu „Škola barvy od Mi­s­tra Jana Po­hrib­ného“ je vě­no­ván 1. části té­matu „Barva jako sym­bo­lický i lé­čivý ja­zyk“. Cvi­čení: Vy­tvořte kre­a­tivní fo­to­gra­fie, kde klí­čo­vou roli bude hrát šedá (již jako hlavní ná­mět nebo po­zadí), pří­padně v kom­bi­naci s další bar­vou (barvami). Snažte se po­cho­pit, jak dů­le­žitá je právě kom­bi­nace ne­ut­rální barvy a jiné vý­razné barvy, která může být vůči šedé na­prosto mar­gi­nální a přes to jí ne­pře­hléd­neme (prin­cip ba­revné do­mi­nanty).

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

FotoAparát.cz - Instagram