PARAGRAFY KOLEM FOTEK II.

Ad USA: V článku jsem vycházel z dostupných zdrojů, a JSEM SI VĚDOM, že praxe může být na hony vzdálena. Upřímně - paragrafy jsou paragrafy, a praxe je praxe. Já jen že může být 100x v poho, a jednou se srazíte s volem, nebo horlivým nebo nudícím se strážcem zákona a všechno je najednou jinak. Článek si kladl za cíl upozornit na drápky paragrafů, a cizí země jsem psal jen jako nástin a upozornění, že za humny to může být úplně jinak.
A znovu podotýkám, že první kritérium je zhodnotit si, jak s tou fotkou později naložím - ochrana autorství zavítala už i do Prahy, příkladem je Tančící dům, pokud jsem se o tom nezmínil v článku

K Africe: Já v podstatě souhlasím s Caminante, že takhle je to špatně. Opravdu si velká část místních nenechá ujít příležitost na nějaký ten dolárek. ALE: tu situaci jsme nejspíš nezpůsobili my (jako generace, nebo jako Češi, nebo jako baťůžkáři). Taky jsem nepsal, aby někdo NABÍZEL peníze za focení.
Je ale na každém z nás, jaký postoj k "give my many" zaujme - ten většinou plyne z osobních patií (sym nebo anti). A věřte, že oni těch anti mají proti turistoaparátům víc... Chci a taky to tak dělám, dát těm lidem čas, aby se sami projevili. To pak často sami ukazují, co by člověk nevymyslel (jednou mi v Saigonu donesli obrovskou krajtu a fotili jsme se s ní kolem krku všichni, včetně kolemjdoucích)..

Ad koleje a nádraží - zase: litera zákona a vyhlášek, je něco jiného než zaběhnutá praxe. Článek měl seznámit právě s paragrafy, tedy tím, co je psáno. Rozhodně si nekladl za cíl seznamovat s tím, co se dá - stejně každý z nás fotí, co mu srdce pustí, zákaz nezákaz.

Článek je prima, zvláště pak první půlka, díky... K doplňujícím komentářům: Nevím, jak bych reagovala na "give my many", to, jak reagovat na "give me money", mám vcelku srovnané ;)

Jan Škvára - k tomu USA - já to ale docela studoval a co jsem viděl, tak právě tam žádné zákonné omezení focení lidí není - v podstatě podobné zákony jako u nás, tedy reportážní a dokumentační foto v zásadě bez omezení, u reklamy a dalších užití přirozeně nutné MR, ale to je to samé jak u nás a skoro všude jinde, navíc je jen ten větší důraz na ochranné známky (někdy i architektury). Vyloženě tvrdé omezení na jakékoli focení lidí má třeba mnou zmíněná Francie, nikoli však USA. Tady by mě docela zajímal odkaz, odkud pochází váš odlišný výklad...

Ad železnice - ono je to s představami o focení kolem nich u nás docela zajímavé. Je vžitý názor, že před rokem 1989 se na železnici fotit nesmělo, ale už před revolucí vyšel v časopise Modelář velmi podrobný právní rozbor pro potřeby modelářů zabývajících se právě modely železnic, které zákaz focení omezoval. K všeobecnému překvapení z toho vyplývalo, že i tehdy bylo legální fotit daleko víc věcí, než by se zdálo a shrnutí nemělo daleko k tomu, že je zakázáno fotit pouze to, co je označeno cedulí zákaz focení, v případě zájmu bych to asi doma našel...

Jinak tomu bylo u focení z letadla - tam opravdu platil velmi striktní zákaz, který se bral vážně (a například velmi komplikoval třeba navigační letecké soutěže Svazarmu) a byl zrušen až po roce 1989, ale u těch železnic to z hlediska litery zákona nebylo zdaleka tak přísné, jak se tradovalo.

K tomu Carrefouru, nafotil jsem v něm pár fotek v létě 2005 zcela nepovšimnut davem ani ochrankou, totální zaujatost nakupujících zbožím kolem byla přímo fascinující. Jediný kdo si mě všiml byl bezdomovec,který se schoval za noviny. Hodně to vypovídá o stavu naší společnosti .-)

To Tomáš Hrubý: Celkom by som o volnosti v USA s tebou nesúhlasil. Pred časom ma zaujal na internete iný článok, ktorý sa pozastavoval nad zákazom fotografovania zo statívu v New York City. A nebol jediný, mnohé popisovali aj osobné skúsenosti. Pátral som po tom na stránke radnice mesta New York a zistil som, že je to tak. Na fotografovanie zo statívom je potreba povolenie, kde sa uvedie dátum, hodina (myslím, že povolenie sa vydávalo na 3 hodiny max.), údaje o fotografovi, ... Potom sa zaplatí poplatok. Ako bezproblémové mi to teda nepripadalo a ani veľmi "slobodné" sa mi to nezdá. Dôvody, ktoré k takýmto zákonom (skôr mestskej vyhláške) tomu viedli som nezistil. Predpokladám, že podobné budú platiť aj iných veľkých amerických mestách. Možno sa to dá nejako obísť, chcel som iba poukázať na existenciu takýchto obmedzení.

Michal - jen technická poznámka - podle mě nejsme v přímém rozporu, mě v článku zarazilo v souvislosti z USA především konkrétně to o focení osob, to mi opravdu nesedí a tam bych se rád dobral zpřesnění.
To ale nijak nevylučuje jiná omezení - já třeba zmiňoval tu debatu kolem poplatků NP, stativy v NY jsem taky zaznamenal a jistě se najde ještě ledacos (v USA je dobře pamatovat, že mohou být rozdíly stát od státu!)...

Výborný článek!
Jen by mě zajímalo, jak se autor dostal k internímu předpisu ČD - "Předpis Českých Drah číslo 2" což je navíc nesprávné označení. Správně je označen ČD O2. Divím se jen proto, že já jsem se k němu nedostal, protože ani firma SKANSKA k němu nemá přístup. Jinak je mi to celkem ukradené, protože vstup do kolejiště mám a helmu a vestu taky.
Jen škoda, že jsem si ten předpis nemohl přečíst, protože bych upozornil několik mých přátel. Takhle nemám "v ruce" pořádný argument (pokud pominu vlak :-)