Jednou vzít ven místo fotoaparátu třeba rýč…

Tu prolétla vážka, za chvilinku zase konipas, co někde ve štěrbině v kamení pod splavem krmil mladé, v olších za mnou zakřičel hašteřivě strakapoud, ale větvička nad vodou, na kterou byl namířen můj teleobjektiv i nadále zela prázdnotou… Krásný čas na přemýšlení, co říkáte?

Námět na tenhle článek nosím v hlavě už poměrně dlouho, dost dlouho také trvalo, než „uzrál“ tak, aby byl jako dobré víno, tedy, aby vás z něj přinejmenším nebolela hlava.

Fotografové přírody mají tu nádhernou možnost zachycovat svými fotoaparáty krásy téhle planety a také to tak od doby, kdy byl vynalezen fotografický přístroj, dělají. Mnohdy bez ohledu na čas, počasí, finanční prostředky, někdy i zdraví, dost často jejich počínání hraničí až s posedlostí v tom krásném slova smyslu, a tak pokud zrovna nefotografují, tak buď na fotografování myslí, nebo se na něj připravují a nebo, což je také krásné, o něm zcela určitě sní…

Můj dnešní příspěvek pro všechny návštěvníky FotoAparátu.cz však nebude o tom, jak a kdy a kam za konkrétním živočišným druhem a jak udělat zcela zaručeně ty nejlepší fotografie, i když, jak jsem napsal již v úvodu, vše se nakonec k té nádherné a rozmanité fotografii přírody přece jen otočí.

Vzpomněl jsem si v tom krytu na malou brožurku, kterou kdysi vydala Česká společnost ornitologická ku příležitosti, kdy byl překrásný pták, ledňáček říční, zvolen „Ptákem roku“ a to nejen pro aktivní kroužkovatele, ale jako výzva pro všechny členy této organizace, ale i ostatní milovníky přírody, aby věnovali v tom daném roce ledňáčkovi a mapování jeho výskytu co největší pozornost.
Součástí této malé, ale nadmíru užitečné publikace byly nejen krásné fotografie od několika našich předních fotografů přírody, ale i velmi zajímavý námět, jak ledňáčkům pomoci při výběru hnízdiště, protože koryta řek a vymleté břehy zarůstají přerůstající trávou a znesnadňují tak ledňáčkům možnost volby vhodného místa pro vyhrabání hnízdní nory.

Všichni, kdož se touláme podél našich řek a potoků, zcela určitě z minulosti víme o místech, kde dříve ledňáček hnízdil a teď už ne a jak se koryto našeho oblíbeného potoka na mnoha místech změnilo k horšímu. Bereme to jako skutečnost se kterou se asi nedá nic dělat a pomalu se smiřujeme s tím, že buď už tady ten překrásný opeřený drahokam nikdy nevyfotíme a nebo za ním budeme muset cestovat jinam. Což ovšem není, zvláště při dnešních cenách pohonných hmot, zrovna to nejideálnější řešení. A přesto tady jedno řešení a to velmi jednoduché je, chce to jen chtít a vědět, jak na to, ale věřte, že složité to doopravdy není. Chce to jen se pořádně obléci, tenhle čas je přímo ideální, neboť nebudeme překážet v kuchyni při pečení vánočního cukroví (vyjde-li tenhle článek až po vánocích, pak to cukroví zase můžeme příjemným způsobem z těla vyhnat), vzít onen v názvu příspěvku zmiňovaný rýč a vyrazit k našemu potoku či řece. Potrvá-li zimní počasí, jako nyní, bude to pro naše počínání přímo ideální, vše se však dá udělat i za teplejších předjarních dnů, ale pozor, ledňáčci začínají s výběrem hnízdních míst poměrně brzy, samotářský život jednotlivých ptáků už končívá za příznivého počasí během února!

Pokud máme zjištěno z dřívějška, kde na „našem“ potoce ledňáčci dříve hnízdili, máme velmi usnadněnou práci, v tom druhém případě se budeme při našem počínání držet tak trochu instinktu a tak trochu získaných znalostí.
Rybaříci si pro své hnízdní nory vybírají hlavně obnažené stěny mělčích tůní a především tak, aby budoucí hnízdní noru nezakrývaly převisy trav či keřovitá vegetace. Ta totiž, věřte nevěřte, značně usnadňuje přístup škodné ke hnízdu. Veliký znalec a fantastický fotograf ledňáčků, můj přítel Jenda Halady, mi sám potvrdil, že na vlastní oči viděl, jak se potkan škrábe ke hnízdní noře ledňáčků, má-li se ještě k tomu čeho zachytit, má způli vyhráno…

My s Jakubem jsme si tuhle práci naplánovali na neděli 11. prosince dopoledne. Sluníčko chvilkami koukalo škvírami mezi mraky, kam že jsme se to v tenhle čas vypravili. Dnes jsme si se synem role vyměnili, Jakub se ujal fotoaparátu, na mne „zbyl“ rýč…Holt mládí. Věděli jsme, že na potoce, kam máme namířeno, ledňáčci pravidelně hnízdí již několik let, ale poslední čas jen velmi zřídka, ubylo jim vhodných míst a koryto stále více zarůstá nejen převislou travou, ale i olšovým. My jsme si za náš cíl vybrali dvě vhodná místa, jednu zátoku, kde je v tom místě poměrně klidná voda a druhým místem byl vysoký břeh, vymletý za desetiletí proudící vodou, ale v letošním roce se na tomto místě rybaříci neúspěšně pokoušeli vyhnízdit. Navíc jsou obě místa jako stvořena pro fotografování a na obě jde také po většinu dne dostatek světla, opět tedy zabíjíme dvě mouchy jednou ranou… Sám jdu po levém břehu potoka, Jakub mne následuje z pravého a ještě před započetím mých prací fotí stávající situaci na potoce.

Rýčem strhávám převislou trávu i s kusy hlíny do vody, která zbytky mého počínání odnáší daleko odtud. Během několika minut jsem s úpravou břehu hotov a stejně tak se pouštím do úpravy na druhém místě. Asi v polovině práce pode mnou nad hladinou prolétl skorec vodní! Tak toho bych tady tedy nečekal. Zřejmě míří někam na prudší vodu za potravou.
Celá práce nám i s cestou zabrala ani ne hodinku (máme to na lokalitu asi 8km od domova) a bylo z toho nakonec i velmi příjemně strávené dopoledne.

Na závěr svého dnešního příspěvku bych chtěl podotknout, že je naší fotografickou svatou povinností zachycovat přírodu v celé její kráse a proměnách, ale i velikou šancí pro ni něco udělat, byť i jen pro jeden ptačí druh, byť i jedno jediné nedělní dopoledne. I tady na FA je několik vynikajících autorů, kteří ve svých galeriích představují tento opravdový klenot ptačí říše, dovolte mi, abych připomněl zejména Petra Šaje, Láďu Plicku, Dušana Boucného a Libora Votočka.

Věřte mi, příroda nám to vrátí v podobě těch nejkrásnějších fotografií, ze kterých budeme mít radost nejen my sami, ale třeba i ti, kteří tu možnost nemají a kteří nám třeba zrovna tady na FA dávají své body a žasnou mnohdy nad našimi snímky. Dopřejme jim i sami sobě tu radost milí kolegové a přátelé!

A když už jsem zmínil ve svém článku vynikajícího fotografa ledňáčků Jendu Haladyho, dovolte mi, abych Vám představil alespoň jeden z jeho fascinujících snímků!

…Na větvičku konečně dosedl ten, na kterého tak toužebně čekám! Protřepal si křídla, okem pohlédl směrem ke mně, nadzvedl pravou pacičku na pozdrav, jako by tušil nad čím jsem si tady přemýšlel a svým písknutím šibalsky povídá:“Honzo díííík!“

Krásný a úspěšný rok 2006 Vám všem milí přátelé!

Váš Jan Veber
veber.jan@sez­nam.cz
 www.naturphotogallery.com