Jak fotografovat zelený záblesk Slunce
Zelený záblesk Slunce je poměrně vzácný jev vyskytující se při západu nebo východu Slunce. Podmínkou je velmi čistý vzduch. Na Šumavě jsem ho fotografoval vždy v období mrazivé zimní inverze a to jen při západu Slunce. Podmínky byly zároveň vhodné i pro fotografování Alp vzdálených ze Šumavy 150-200km.
Je zajímavé, že zelený záblesk byl patrně znám již starým Egypťanům, kteří věřili, že mezi západem a východem má Slunce zelenou barvu. První záznamy o zeleném záblesku jsou však od námořníků ze 17. století.
Zelený záblesk 14. ledna 2022 fotografovaný z hlavního hřebene Šumavy
Canon EOS 5DS, objektiv Canon 100–400mm f/4,5–5,6 IS II, ohnisková vzdálenost 400mm
Co je zelený záblesk
Zelený záblesk je astronomický jev, který se vyskytuje během západu a východu Slunce. Podmínkou je velmi čisté ovzduší. Vzniká díky rozdílnému lomu jednotlivých barev viditelného slunečního spektra. Vrstvy atmosféry mají různou hustotu a chovají se jako optický hranol. Ve chvíli, kdy Slunce téměř zapadne, dojde k tomu, že se zelená část spektra světla ze Slunce zakřiví více než červená. Vznikne oblast oddělená od slunečního kotouče.
V rovníkových oblastech, kde Slunce zapadne za obzor velmi rychle, zelený záblesk trvá zlomek vteřiny. V polárních oblastech pak dlouhé minuty. V našich zeměpisných šířkách může trvat řádově několik vteřin, což je dobrá zpráva pro fotografy, kteří chtějí zelený záblesk vyfotografovat.
V zimním období je pro všechny krajináře na Šumavě velkým cílem vyfotografovat Alpy z některého z vrcholů. Ke špičkové viditelnosti více než 200km vzdušnou čarou, potřebujete velmi čistý vzduch. Ten vzniká v důsledku inverzních podmínek, kdy se nečistoty a voda ve formě mlhy, stahuje do údolí. Vyfotografování zeleného záblesku je tak pro mne vedlejším produktem fotografování krajiny dlouhým teleobjektivem.
Masiv Dachsteinu ze Šumavy fotografovaný 20. ledna 2024
Canon EOS 5DS, objektiv Canon 100–400mm f/4,5–5,6 IS II, ohnisková vzdálenost 400mm
Podmínky před západem Slunce 20. ledna 2024
Krajina se zeleným zábleskem v poslední fázi západu Slunce, hlavní hřeben Šumavy 20. Ledna 2024
Zelený záblesk může mít různý tvar a intenzitu. Existuje i mnohem vzácnější modrý záblesk. Modrá část spektra se však nejvíce rozptyluje (Rayleighův rozptyl). Je to však vice záležitost pro fyziky, kteří to zkoumají než fotografy. Údajně barva souvisí i se stavem ozonové vrstvy.
Zelený záblesk 20. Ledna 2024 I
Zelený záblesk 20. ledna 2024 II
Důležitou podmínkou pro fotografování zeleného záblesku je snímek dostatečně podexponovat, aby byla vidět zelená barva záblesku. Zvládnete to i starší zrcadlovkou (jako můj Canon 5DSR). Moderní full frame bezzrcadlovky mají sensory s větší dynamickou pružností. To je samozřejmě velká výhoda. Největší pravděpodobnost, že ho zachytíte je v samém konci západu Slunce za obzor, kdy je vidět již jen okraj slunečního kotouče.
Po západu Slunce nastává jedna z nejkrásnějších fázi noci – civilní soumrak, kdy se díky lomu světla Slunce pod obzorem všechno zbarví nejdelšími vlnovými délkami viditelného spektra do tóny červené. S postupujícím časem už nepotřebujete pro delší expozice ani žádné ND filtry. Pod hřebeny Šumavy v Bavorsku zachytíte i dráhu auta.
Hřebeny Alp nad Podunajskou nížinou ze Šumavy po západu Slunce
(Workshop Fotoinstitutu Zimní krajina Bavorského lesa 20. ledna 2024)
Na workshopu Zimní krajina Bavorského lesa - Fotoinstitut.cz – snímek Petra Foldyny mobilem
Nyní jsme na Šumavě v první polovině zimní sezóny, takže doufám, že se zelený záblesk ještě letos podaří.
Komentáře
Zobrazit diskusi ke článku ve fóruTakže tohle je asi ten "slavný zelený paprsek neboli meč hladu", jak jsem se už jako kluk dočetl v jednom sci-fi od Strugackých. Díky.
Přesně tak. Je to opředeno legendami. Každopádně je zajímavé, že se najednou nad Sluncem objeví zelené světlo. Bez fotoaparátu to vidět není alespoň já už to nevidím. Foťák nám prodlužuje smysly.
Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.