PARAGRAFY KOLEM FOTEK II.

FOTOGRAF ZA PLOTEM

Předchozí kapitolou jsme nakousli další téma, a to je fotografování v objektech, které někomu patří, někdo je provozuje či jinak spravuje – tedy na místech neveřejných.

Tady je mnoho fotografů přesvědčeno, že například restaurace nebo obchod je veřejné místo. NENÍ. A zejména, pokud zde probíhá nějaká akce. Absolutní benevolence či ortodoxní přísnost je výhradně v kompetenci vlastníka nebo provozovatele a často takovou správu vykonává pomocí pořadatelů či ochranky. Zde dochází k tragikomickým střetům, které by opravdu mohly být skvělými náměty pro orwelovsky laděné humoresky. Jednou takovou kauzou byla recesistická akce proti zákazu fotografování v obchodním centru Nový Smíchov (idnes), která skončila bitím fotografů, kteří demonstrativně nerespektovali zákaz fotografování. Opačným extrémem bylo přivlastnění si Karlova mostu sdružením, které má hájit práva umělců na tomto vysoce lukrativním místě. Vyžadovali od fotografů poplatek za stativ, a to s tichým souhlasem Městského úřadu. (článek) Pro posouzení konkrétní vlastní situace je nutné nejdříve zvážit, proč snímky pořizuji, kde a jak (za úplatu či nikoli) a proč je budu prezentovat. Nejčastěji proti vám stojí prostá EKONOMICKÁ ÚVAHA PROVOZOVATELE, který například vydáváním pohlednic či publikací dotuje jinak ztrátovou činnost, (hrady a zámky).
Jiným důvodem obecného zákazu fotografování mohou být OBAVY Z LOUPEŽÍ. To platí pro téměř všechny kostely či církevní objekty. No a protože jsou tyto objektu většinou pod ochranou památkové péče, většina církevních hodnostářů vás odkáže právě na krajský úřad nebo rovnou na ministerstvo kultury. Pokud ale chcete fotografovat nikoliv interiér, ale křest nebo svatbu, většinou svolení dostanete na místě. Je ale slušné se dohodnout, samozřejmě před vlastním obřadem.

Další samostatnou kapitolou je OCHRANA OSOBNOSTNÍCH NEBO MAJETKOVÝCH PRÁV ÚČINKUJÍCÍCH v nějakém pořadu nebo vystoupení. Jistě budou jiná pravidla na podnikovém večírku, mysliveckém bále nebo v prvomájovém průvodu; a docela jiná pravidla budou platit na koncertu Deep Purple. Jedno mají ale tyto akce společné – někdo akci organizuje, a to POMOCÍ POŘADATELŮ. Bohužel je smutnou skutečností, že příliš horlivá ochrana těchto práv často hruběji porušuje práva fotografujících, od neoprávněné manipulace s vaší kamerou přes omezování osobní svobody až po fyzické násilí. Tady je vždy dobré dohledat organizátora před vlastní akcí, a souhlas s ním vyjednat. I když Vám nedá zrovna písemný glejt, můžete se alespoň odvolávat na jméno.
V obecných bodech by tedy mělo platit, že:
Pokud si vlastník či provozovatel nepřeje fotografování ve svém objektu, měl by to dát najevo vhodným a srozumitelným způsobem (tabulka se zákazem či upozornění na vstupence).
Je dobré předem dohodnout pravidla jak fotografování, tak zveřejňování (dokonce i novináři často povolení či akreditaci nedostanou, a nemohou s tím nic dělat).
Pořadatelé nebo ochranka vás mohou do objektu nebo akci maximálně nevpustit, nebo vás slušně požádat, abyste odešli – krajní prostředek je clonění výhledu či objektivu. Nikdo z pořadatelů nemá právo vám odebrat kameru, žádat na vás film či paměťovou kartu, nemá právo vás jakkoliv identifikovat (to přísluší pouze strážníkům a policistům), nebo dokonce zadržovat (výsostní právo Policie ČR, pokud zrovna nepácháte trestný čin).

FOTOGRAF NA CESTÁCH

Výše nastíněné příklady platí jen pro území ČR. Pokud se pohybujete na území jiného státu, musíte respektovat zákony a zvyklosti země, jíž jste hostem. Jen pro názornost: V zemi, která se honosí maximální svobodou jednotlivce, tedy v USA, si na pořizování fotografií kohokoliv, byť jen pro vlastní potěchu, musíte vždy (tak zní litera zákona, praxe může být trochu jiná) vyžádat souhlas fotografované osoby. No a po 11. září se podstatně zkomplikovala situace s fotografováním všeho, co by mohlo být označeno jako strategický cíl teroristického útoku. Paradoxně je to situace podobná jako v zemích bývalého Sovětského svazu, kde stále platí – zakázáno je úplně všechno, pokud nemáš bumážku (písemné povolení). Ve většině států se také můžete se zlou potázat při fotografování vojenských či policejních objektů. Vypisovat všechny eventuality ve všech zemích je nad možnosti tohoto článku, doporučuji tedy před návštěvou té které země prostudovat nějakého průvodce, nebo alespoň navštívit webové stránky třeba Čedoku.

Jen pro ilustraci a doplnění zde uvedu některá omezení a doporučení pro některé země.
V INDII se na letištích nejen že nesmí fotografovat a filmovat, ale měli byste dokonce i vyndat baterie z kamery.
V TURECKU (obecně ve všech islámských zemích) je zakázáno fotografování modlícího se člověka. Proto většinou nepořídíte ani interiér mešity, i když vám jako nevěřícím povolí návštěvu. S problémy se ale nesetkáte v Modré mešitě v Istanbulu, kam přicházejí tisíce turistů.
V EGYPTĚ se nesmějí fotografovat kromě vojenských objektů, mostů, přístavů, letišť nebo policejních stanic také nevěsty.
V SAÚDSKÉ ARÁBII je oficiálně fotografování možné pouze na zvláštní povolení ministerstva vnitra. Nedoporučuje se zejména fotografovat ministerstva, jiné úřední a vojenské objekty, a také cizí ženy. Ostatně ve většině islámských zemí platí zákaz fotografování žen, s výjimkou těch vlastních.
V ŘECKU je filmování a fotografování povoleno ve všech archeologických a historických objektech, ale většinou vás vyženou, pokud chcete používat stativ. Stejně tak je v muzeích fotografování obvykle povoleno, ale bez blesku. Pokud je fotografování zakázáno, jsou na to návštěvníci upozorněni mezinárodně srozumitelnými piktogramy. A samozřejmě se nesmí fotografovat žádné vojenské objekty či prostory strategického významu.
O ČÍNĚ se v průvodcích píše, že se nesmí fotografovat v interiérech čínských chrámů, dokonce ani na jejich nádvořích. Praxe je ale jiná především v turisticky hojně navštěvovaných místech – vášeň asiatů pro pořizování vizuálních upomínek zde protrhala jakékoliv zákazy. Různí návštěvníci se zde více či méně okatě fotografují a to podle vlastní nátury a v závislosti na momentálním výskytu hlídačů či bigotních věřících.

Téměř všude na východ a na jih od nás nepořídíte V PRAVOSLAVNÝCH CHRÁMECH ani záběr, na některé obřady vás jako jinověrce ani nevpustí. Výjimku může povolit představený, obrňte se ale trpělivostí. Na církevní půdě musí mít ženy zahaleny vlasy, muži musí být naopak prostovlasí.

V AFRICKÝCH ZEMÍCH zásadně dodržujte veškeré zákazy a doporučení. Traduje se, že lidé z izolovanějších kmenů fotografování odmítají zcela, protože věří, že fotografie jim „krade duši“. (Tak se to alespoň všude opisuje, pravda může být prozaičtější – být neustále fotografován může pěkně lézt na nervy.) Ovšem blízko turistických cest si někteří místní naopak pózováním pro turisty vydělávají na živobytí. Pokud po vás někdo vymáhá peníze, zaplaťte. A nemusí to být zrovna peníze. Zkuste nabídnout propisovačku nebo zapalovač.

Ať už jste kdekoliv, zvažujte, zda opravdu ten který snímek potřebujete, a jakou cenu jste ochotni v případě problémů zaplatit. Můžete totiž narazit na jiný zájem ze strany státu, jednotlivce či náboženství.